Fakta o kočičích očích

Kočky jsou proslulé svým výborným zrakem v šeru. Víte ale, v čem je kočičí oko naprosto jedinečné, v čem všem nás překoná a kdy se tomu lidskému naopak nevyrovná?

Koťata se rodí slepá, orientují se jen plně vyvinutým hmatem a čichem. Oči se jim otevírají kolem desátého dne života a během týdne jsou už plně funkční.

Kočka je mírně krátkozraká. Největší ostrost má při pozorování na vzdálenost dvou až šesti metrů. Co se jí děje přímo před čumákem ale rozeznává spíše čichem nebo hmatovými vousy.

Oproti člověku má omezenou pohyblivost očí do stran a také menší zorné pole. Zatímco u nás je asi 220 stupňů, u kočky je to 205 stupňů. Umí ale lépe zaostřit i na okrajích zorného pole, protože má čočku oka více prohnutou. Nahrazuje si to také větším stupněm prostorového vidění, což je pro ni, jako pro lovce malých hlodavců v nepřehledném terénu, velkou výhodou.

A čím to je, že kočky vidí tak dobře ve tmě? Jejich rohovka je více vyklenutá, takže zachycuje více světelných paprsků. Zornice se rozšiřuje podle množství světla. Čím méně ho je, tím je zornice větší. Dokáže pokrýt až skoro celou duhovku, čímž do oka pustí maximální množství světla. To opět koresponduje s životním stylem kočky. Často totiž loví za šera nebo za tmy. Za přímého světla zas zornici můžeme sotva vidět. Stáhne se do tenkého proužku, aby ochránila citlivou sítnici.

Což nás přivádí k dalšímu rozdílu. Zatímco lidé mají zornici za každého světla kulatou, kočičí zornice se stahuje do eliptického tvaru, tenkého proužku. Je tomu tak proto, že je uzavírána dvěma svaly ze stran.

Kočičí oko je jedinečné v tom, že má jako jediný živočich za sítnicí ještě jednu cévnatou vrstvu - tzv. tapetum lucidum. Ta je složena z vrstev odrazových buněk, jakéhosi “zrcadla”. Paprsky, které jednou projdou sítnicí, se na ni od této druhé reflexní vrstvy odrazí a znovu podráždí receptory. Dá se říct, že každý paprsek světla využijí dvakrát. Proto kočkám k vidění stačí jen minimum světla. Tato reflexní vrstva je také zodpovědná za efekt svítících očí kočky.

Co se týče barevného vidění koček, tady stále nemáme jasno. Soudí se ale, že kočky barvám nepřisuzují přílišnou váhu. Například koťata si hračky spíš než podle barev vybírají podle toho, jestli se hýbou, vydávají nějaký zvuk nebo podle vyšší teploty. Zjištěno zatím bylo jen to, že kočičí oči obsahují čípky reagující na modrou, zelenou a žlutou barvu, zatímco čípky pro červenou zcela chybí.

Od člověka se kočka dále odlišuje tím, že její oko má i třetí víčko - mžurku. Jde o tenkou membránu, která oko neustále zvlhčuje a čistí. Proto kočky téměř nemusejí mrkat.