Karina Divišová: agility není jen sport, je to životní styl

Různé psí sporty jsou mezi pejskaři stále oblíbenější společnou aktivitou a agility je skvělým příkladem. Proč si myslíte, že roste obliba tohoto sportu i mezi českými pejskaři?  

Agility není jen sportem, ale hlavně společnou zábavou a způsobem trávení volného času se svým psem a přáteli. Kdokoliv se vydá do nějakého klubu, zkusí si kurz nebo začne chodit na pravidelné tréninky, rychle zjistí, jak je to návykové. Kolem agility je spousta příjemných lidí, kteří chtějí trávit čas aktivně a mezi kterými vám bude dobře. Je to zkrátka životní styl. 

Agility je sport, ve kterém pes překonává překážky v rychlosti a bez jakéhokoliv kontaktu s psovodem, na pestrých překážkách. Zvládnutí parkuru vyžaduje velice dobrou vzájemnou komunikaci, velkou důvěru a hluboký vztah mezi vámi a psem. To vše získáváte a dále prohlubujete v průběhu tréninku. Výcvik vychází z přirozenosti psa a snad také proto agility psy velmi baví. Je to pro ně radostná zábava, a tak vám energii a čas, který jim při tréninku věnujete, vrací nadšením a čistou radostí. To je velmi silná emoce a když se vám pak společně něco podaří, pocítíte závan štěstí, který chcete zažívat znovu. 

Jakou má agility u nás historii? 

Agility bylo poprvé představeno světu 10. února 1978 na slavné mezinárodní výstavě Crufts. Informace se tenkrát ještě nešířily tak rychle, cestovat na Západ bylo obtížné a výjimečné, a tak k nám dorazilo mnohem později. Čeští vystavovatelé se s ním začali setkávat kolem roku 1991 na mezinárodních výstavách v zahraničí.  A už v roce 1992 byla založena organizace nazvaná Klub agility, která od té doby agility zastřešuje a rozvíjí. Závody rychle přibývaly, Češi sbírali zkušenosti v zahraničí a jako správný pejskařský národ se začali rychle prosazovat. První medaili z Mistrovství světa jsme získali v roce 2000. Dnes najdete agility v blízkém okolí prakticky v každém regionu, ročně se koná kolem 250 závodů a pokud chcete, snadno se můžete zajít na nějaké podívat. Prakticky všechny jsou otevřené veřejnosti. 

Co se vám osobně na agility líbí? 

 Za mě je důležitý právě fakt, že příprava a výcvik psa pro agility je veden tak, že mezi psem a jeho majitelem prohlubuje vzájemné pouto. To velmi rychle pocítíte i v běžném životě. V agility je totiž naprosto klíčové odměňování, projev emocí a pozitivní zpětná vazba. To je ale důležité i mimo agility v běžné výchově psa. A o tom se spousta lidí vlastně nemusí nikdy dozvědět, přestože mají svoje psy rádi.  Použití správného odměňování v tréninku se odráží do spousty každodenních situací, a tak za chvíli zjistíte, že se vám se psem nejen skvěle běhá agility, ale hlavně žije, mnohem lépe. 

Kdo by se měl pro tento sport rozhodnout – je určen pro každého, nebo vyžaduje nějaké speciální vlastnosti (jak ty lidské, tak psí)? 

Pokud se týká lidské části týmu, je agility opravdu pro každého. Ačkoliv se při něm běhá, nejsou to zase tak dlouhé tratě, aby to nezvládl každý. A kam člověk nedoběhne, může psa chytrým výcvikem naučit běžet samostatně. Každý tým se zkrátka sehraje, silné a slabé stránky dvounohé i čtyřnohé části týmu se dají kombinovat a vzájemně si pomohou. Jako volnočasovou zábavu ho mohu doporučit pro všechny. Pro účast na závodech je potřeba se nejdříve dobře naučit všechny překážky a základní vedení psa, ale můžeme říci, že přibližně po roce základní úroveň může také zvládnout každý. 

Je tento sport nějak vázán na konkrétní plemeno, nebo se mu může věnovat například i voříšek z útulku? 

U psů je to trochu složitější. Vzhledem k tomu, že pes skáče hodně překážek, probíhá tunelem a musí přeběhnout či přelézt vyšší překážky, nelze agility doporučit psům s nevhodnou stavbou těla. Agility není vhodné například pro příliš velké či příliš drobné pejsky, a rozhodně se musí vždy jednat o psy zdravé. Původ psa naopak pro agility není žádnou překážkou, běhat může právě tak pejsek z útulku jako pes s průkazem původu, všichni jsou si rovni.

Co byste doporučila začátečníkům? Je dobré začínat na vlastní pěst nebo si například nechat pomoci od profesionála? 

Určitě bych doporučila, abyste se pokusili ve svém okolí vyhledat klub, trenéra nebo nějaký kurz. Už jen proto, že budete potřebovat vybavení, například překážky, které nejsou právě levné. A také jsou začátky s odborným vedením mnohem snazší. 

Trenér vám dá spoustu dobrých tipů a rad, jak si některé cviky usnadnit, pomůže vám s motivací psa a přizpůsobí trénink dané dvojici. Na internetu sice najdete mnoho zajímavých online kurzů a některé jsou i přímo určené pro začátečníky, přímá zpětná vazba a citlivá a okamžitá rada v každé situaci je ale nenahraditelná. A přestože je na mnoha kynologických cvičištích možné si pronajmout také vlastní tréninkový čas bez trenéra, pouze prostor s překážkami, je to trochu jako ve fitku – pokud ještě nevíte, jak správně cvičit, můžete sobě (v tomto případě pejskovi) spíše ublížit.  Zvláště štěňátka a mladé pejsky je potřeba cvičit postupně a adekvátně k věku, protože jejich opěrná soustava se teprve vyvíjí a musí se zatěžovat postupně. 

Je možné navštěvovat nějaké školy nebo výcvikové kurzy? 

Pokud chcete začít, nejsnazší je se rozhlédnout po okolí, kde se u vás agility cvičí, zjistit, zda berou nové lidi nebo otevírají nějaké kurzy. Hodně informací lze najít na stránkách Klubu agility nebo na sociálních sítích, všude tam lidé ochotně poradí, kde jsou ve vašem okolí dobří trenéři a volná místa na trénink.

Ještě rada pro všechny, kdo se chtějí věnovat agility naplno: jak by měla vypadat ideální příprava na první závod a co od něj očekávat?

Než se vydáte na první závod, měli byste znát všechny překážky a zvládnout zaběhnout přibližně patnáct až osmnáct překážek za sebou.  Pro úplné začátečníky se také často otevírají závody, kde jsou nejtěžší překážky vynechané a je jich méně. Na nich si můžete vyzkoušet závodní atmosféru, osvojit si potřebné rituály a seznámit se s prostředím. Rozhodně bych doporučila účastnit se pouze závodů, které jsou zapsané v oficiálním termínovém kalendáři, který naleznete na webu kacr.info. Zde máte jistotu, že proběhnou bezpečně. 

Na svých prvních závodech smí pes startovat až ve věku 18 měsíců, to proto, aby měl ukončený tělesný vývoj a snížilo se riziko případného zranění. Na prvních závodech také rozhodčí pejska změří, aby ho správně zařadil do jeho velikostní kategorie a skákal správnou výšku překážek. Poté, co se zaregistrujete u prezence, zjistíte si, v jakém pořadí budete startovat a až to rozhodčí a pořadatel povolí, prohlédnete si svoji závodní trať, naučíte se pořadí překážek a naplánujete, jak pejska povedete.

Před startem pejska určitě rozcvičte, aby měl zahřáté svaly a pak už si jen spolu užijte tu napínavou chvíli, jak to všechno dopadne. Určitě se nenechte odradit případným neúspěchem. Přenést všechny dovednosti z tréninku na závodní parkur chvilku trvá. 

Jedna malá rada na závěr. Pokud se náhodou stane, že jste na závodech sami poprvé v cizím prostředí, nebojte se oslovit někoho kolem a požádat o radu nebo si jen tak povídat. Začněte nezávazný rozhovor a každý vám ochotně pomůže a poradí.