Jak jsem Kulajdu naučila aportovat

Sotva to začalo chodit, už to milovalo balóny. Ještě to nemělo tlamku dost velkou ani na golfový míček, ale odhodlaně se to snažilo zakousnout tenisák. To je celá Kulajda. Jenomže tahle zprvu roztomilá vášeň postupně přerostla v nepříjemný zlozvyk.

Čistá radost ze stojícího míčku zmizela a Kulajda potřebovala, aby se ta věc hýbala. Každé ráno mě budilo nejdřív tiché kníkání, pak kníkovrčení a nakonec si sem tam i štěkla, jen aby mě donutila vstát a hodit jí míček. Bylo mi úplně jasné, co musím udělat – naučit ji aportovat. Jenomže tenkrát jsem ještě neměla k dispozici šikovné video Aport z online seriálu Brit Training Tips. Nezbylo mi, než poprat se s tím po svém.

Kulajda jakž takž chápala, že když hračku vyplivne zhruba do vzdálenosti jednoho metru ode mě, zvyšuje to šanci, že ji vezmu a zahodím. Zkoušela jsem ji chválit pokaždé, když ji ke mně přinesla, ale Kulajdu pochvaly ani odměny nikdy nezajímaly. Takže ji dál zvesela plivala porůznu kolem mě a čekala, až se sehnu. Jednou z večera jsme se s mým bratrem hluboce zamýšleli nad tím, jak psa naučit, aby nám dával míček nejlíp přímo do ruky. Už si nepamatuji, jestli to bylo ze srandy, nebo ze zoufalství, ale skončili jsme u toho, že jsme si předávali balónek po vyslovení povelu: „Dej mi to.“ Brácha zavelel, já podala – pak naopak a pořád dokola.

Kulajda fascinovaně (téměř psychopaticky) pozorovala svou vytouženou hračku a hltala všechno, co jsme dělali a říkali. Netrvalo ani půl hodiny, než se povel naučila. A já konečně mohla jen líně spustit ruku z postele a říct: „Dej mi to.“ Za čas mi v ní končily i všechny ostatní hračky a dnes už ani nemusím nic říkat, stačí pouze nastavit dlaň a Kulajda už ví.

Z toho vyplývají dvě věci. Zaprvé pokud vašeho psa zajímá hra víc než jídlo, odměňujte ho hračkou, ne pamlsky. Zadruhé pokud ho nezajímají odměny, sehrajte s ním podobné divadýlko.

Jak jste naučili vašeho psa aportovat vy?