Kočka divoká se vrací

Kočka divoká je šelma podobající se mourovaté kočce domácí. Je ovšem zavalitější, má poněkud nevýraznou kresbu a nápadně huňatý ocas s kulatou špičkou. Srst má poměrně dlouhou s nevýraznou kresbou.

Obývá především lesy, můžete ji ale spatřit i v okolí vodních toků nebo v bažinatých oblastech. Vyhledává teplé a suché prostředí, proto jí nejvíce vyhovují pahorkatiny a vrchoviny v dubových a bukových lesích. Kočka divoká je samotářské zvíře a aktivní je především v noci. Loví hlodavce (hlavně hraboše) a ptáky.

V minulosti se vyskytovala po celé Evropě s výjimkou Skandinávie. Na většině svého území však byla v době od konce 18. století do poloviny 20. století vyhubena. Zůstaly jen izolované populace, ze kterých se však nyní může šířit zpět do míst, odkud dříve vymizela. Dodnes se vyskytuje například na Slovensku, v Německu a v Rakousku.

Spolu s rysem ostrovidem je kočka divoká jedinou divokou kočkovitou šelmou v Česku. Koncem 18. století u nás začala být pronásledována jako škodná a začátkem 19. století už se tu vyskytovala jen zřídka. Kromě lovu jí uškodila i přeměna listnatých a smíšených lesů na smrkové monokultury.

V posledních letech ale fotopasti v Beskydech a na Šumavě opět začaly zachytávat tyto malé šelmičky. Fotografie řadu měsíců prověřovali domácí i zahraniční odborníci, aby potvrdili, zda skutečně jde o vzácné kočky divoké.

Aby se k nám kočky divoké mohly postupně vracet a obnovovat vymizelou populaci, je třeba rozmýšlet naše zásahy do přírody. Listnaté lesy nekácet plošně a v polích a loukách obnovovat remízky, kudy kočky mohou putovat naší krajinou.

„Abychom se z divokých koček mohli těšit trvale, bude potřeba vyčlenit vhodně vybraná místa v krajině. Více starých stromů v lesích, ochrana listnatých lesů a pestřejší krajina pomůže také návratu dalších vzácných druhů zvířat,“ řekl Michal Bojda z Hnutí DUHA Olomouc.