Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
Líbí se vám Kulajda na úvodní fotce tady na blogu? Mně moc. Hlavně proto, že si pokaždé, když ji vidím, vzpomenu na to divadýlko okolo.
Sešla jsem se s Lukášem, psím fotografem, venku v parku, abychom Kulajdě pořídili reprezentativní statickou fotku na blog. Měl s sebou dva ukázněné psy, kteří byli na foťák očividně zvyklí (jednoho z nich dokonce podezírám, že se schválně nenápadně vtíral do záběru). V duchu jsem se modlila, aby Kulajda nepředvedla svoji „vyakčněnou“ verzi. Zjevně jsem se modlila špatně, protože sotva se naši psi seznámili, začala jim Kulajda brát hračky a lítat po parku jako pominutá.
„To nevadí, já mám těch hraček dost, máme velkou spotřebu,“ usmíval se Lukáš.
‚No, doufám, že jich máš tak dvacet,‘ řekla jsem si v duchu a pozorovala, jak gumové kousky odletují na všechny strany.
Vyfotit takové číslo, jako je můj pes, dá jednomu docela zabrat. Pokud tedy zrovna nespí. Udržet ji v klidu, aby na fotce nebyla jen šmouha, není možné bez hypnózy. Do transu ji naštěstí dokáže uvést obyčejný kousek jídla nebo třeba právě míček. Bohužel pak na většině fotek mívá takový ten „rychlemitodejneboseurčitězoufalstvímzblázním“ výraz. Nakonec jsem Kulajdu držela v náručí a Lukáš před ní mával hračkou č. 3. Ještě že je ta fotečka tak malá. Abyste ale věděli, o čem mluvím, přikládám jiný, usvědčující snímek.
Věřím, že nejsem sama, kdo má doma turbo psa. Jestli máte stejného divocha nebo jen rádi fotíte zvířata, můžete se těšit na sérii článků o focení psů, koček a dalších zvířat, kterou pro vás s Lukášem připravíme. Na blogu budeme samozřejmě řešit nejen psí pózování, ale i focení v pohybu. Pomozte nám ho napsat a rovnou se ptejte na to, co vás nejvíc trápí nebo zajímá. S radostí vám prostřednictvím blogu odpovíme.
Prvního psa, Dixiho, jsem si pořídila s bývalým přítelem ještě na střední škole. Bylo to jedno z těch horších rozhodnutí v mém životě. Ani jeden z nás toho o psech moc nevěděl a o Dixiho jsme se starali dost podobně, jako o sebe – roztržitě a...
Lovecký výcvik může být tou správnou cestou pro vašeho psa, aniž byste byli myslivec nebo měli zalíbení ve zbraních. Můžete být dokonce i zapřisáhlý vegetarián. Pokud bydlíte v přírodě a bojíte se, že by váš pes mohl prohánět zvěř jako divý, díky...
Někteří lidé považují soužití psa a hlodavce za nesmysl. Já se jim ani nedivím, vždyť jsme vyšlechtili plemena přímo za účelem lovu hlodavců. Z toho plyne obava, že pes bude chtít každé drobné domácí zvířátko ulovit. To ale vůbec nemusí být pravda –...
Tančení se psem není pro každého. Nejde ale jen o velikost nebo rasu pejska, záleží hlavně na tom, jak jste pilní vy sami. Potvrdila by vám to i Vanda Gregorová, která své psy dovedla k mnohým oceněním za dogdancing. Její čivava Roxy a australský ovčák...
Psi si podzim vychutnávají, ať už se válí v listí nebo v blátě. Jejich majitelé si ho užívají o poznání méně – po příchodu z procházky je dost často místo pohodičky s nohama nahoře čeká koupání, sušení a v některých případech i trocha zápasení. Pokud...
„Bude z něj ohromný pes, tak musí hodně jíst a hodně běhat.“ To si řekne nejeden čerstvý majitel velkého plemene. Opak je ale pravdou.
Nedávno jsem se setkala s člověkem, který pronesl, že kočku by doma mít nechtěl, protože se na rozdíl od psa nedá vychovat. S tímhle názorem rozhodně nemůžu souhlasit.
Není ani tak hrozné, když vám pes zmokne, jako když zůstane mokrý. Na možná rizika jsem se zeptala MVDr. Jana Šímy.
Domestikace psa je téměř nevyčerpatelné téma. Nikdy se nedozvíme, jak přesně tenkrát probíhala, přece jenom už je to nějakých deset tisíc let. Stále se ale dozvídáme něco nového a kousek po kousku odhalujeme její tajemství ve snaze dozvědět se co...
I malí psi se dají vycvičit. Nepodceňujte je, důvěřujte jim, nebuďte úzkostliví, zkrátka jim dopřejte plnohodnotný společenský život.
Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne...
Naposledy tímto zdravím všechny ty, kteří drželi pěsti českému týmu – moc všem děkujeme!
