Ať už se chystáte vyrazit kamkoli do zahraničí, před odjezdem vždy doveďte psa k veterináři, i když víte, že jste splnili základní požadavky pro cestování a de facto za hranice můžete. Mít v cestovním pasu čerstvé potvrzení o dobrém zdravotním stavu zvířete totiž nikdy není na škodu. Nezapomeňte ani na běžné přípravky proti vnitřním i vnějším parazitům. Například Norsko vyžaduje ošetření proti klíšťatům a pro vstup do Velké Británie váš pes potřebuje potvrzení o odčervení.
Ať už se chystáte vyrazit kamkoli do zahraničí, před odjezdem vždy doveďte psa k veterináři, i když víte, že jste splnili základní požadavky pro cestování a de facto za hranice můžete. Mít v cestovním pasu čerstvé potvrzení o dobrém zdravotním stavu zvířete totiž nikdy není na škodu. Nezapomeňte ani na běžné přípravky proti vnitřním i vnějším parazitům. Například Norsko vyžaduje ošetření proti klíšťatům a pro vstup do Velké Británie váš pes potřebuje potvrzení o odčervení.
Ale co je důležitější – veterinární lékař vám doporučí vhodnou prevenci proti možné nákaze v konkrétní zemi. Týká se to především cizopasníků, kteří žijí v teplejších oblastech. Kolem Středozemního moře se vyskytují například nebezpeční komáři a pakomáři. Přenášejí závažné choroby, jako je leishmanióza nebo dirofilarióza – obě přenositelné i na člověka. O těch se rozepíši podrobněji, ale neznamená to, že by byly jediné, na které byste si měli dát pozor.
Přenašečem leishmaniózy je pakomár rodu Phlebotomus. Obvykle měří necelé 3cm, má výrazné chloupky, nebzučí a aktivní je až po setmění. Můžete na něj narazit ve Středomoří, ale s oteplováním klimatu se i tento nebezpečný hmyz pomalu přesouvá do severnějších států (Německo, Belgie…). Leishmanióza se projeví teprve po několika měsících nebo dokonce letech po infikování. Projevy jsou různé a patrné i na chování zvířete. Pes může mít horečky, zhubne, zvětší se mu lymfatické uzliny, začne mu vypadávat srst kolem očí, čenichu a na krajích uší. Může dojít i na zánět spojivek, krvácení z nosu, zánětlivé kožní problémy. Po čase je zvíře malátné, nezdravě hubené, trpí průjmy a těžko se hýbe. Bez léčby žije zhruba ještě dva roky, s léčbou déle, ale s jeho plným uzdravením nepočítejte.
Dirofilarióza ohrožuje obratlovce (kromě ryb) na celém světě a oblast jejího výskytu se stále rozšiřuje. Evropa se s ní také potýká, a to nejen ve Středomoří, ale postupem času i čím dál více na severu. Přenašečem je nejčastěji komár. Po jeho bodnutí se do těla hostitele dostanou larvy vlasovce. Dospělí „červi“ druhu Dirofilaria immitis dorůstají až 30 cm a žijí například v cévách plic a v srdci napadeného. Nemocný jedinec těžko dýchá, má kašel, hubne, můžou se objevit i křeče a krev v moči. Dirofilaria repens je u nás častější. Cizopasí pod kůží hostitele – projevuje se svěděním, červenáním a loupáním kůže a padáním chlupů. U lidí se objeví hrbolky pod kůží (ale parazit může zasáhnout i oko a jeho okolí).
Léčba je jen málokdy úspěšná, proto nepodceňujte prevenci. Účinnými látkami potřebných antiparazitik jsou selemectin, ivermectin nebo milbemycinoxim. Nebojte se zeptat svého lékaře a pro jistotu mrkněte i na internet. Veterinář není bůh a nemusí vědět všechno.
Když jsme minulý rok jely s Kulajdou do španělského vnitrozemí k řece Ebro, byly jsme tam ubytované v malé osadě uprostřed ničeho a pořádná lékárna byla vzdálená několik desítek kilometrů. Čech, který nám pronajímal srub, okamžitě donesl kulajdě chemicky ošetřený obojek. Vyprávěl nám, že jeho psa na stejném místě nakazil komár nevyléčitelnou nemocí. Projevovala se loupáním cárů kůže po celém těle zvířete. Šíleně drahá léčba jen odstranila příznaky. Jedinou ochranou před komárem byly speciální obojky, které měl páníček nešťastného psa naštěstí dva. Daly se prý pořídit jen ve Španělsku. Název nemoci ani komára si bohužel nepamatoval, ale popisu by docela seděl právě na parazita druhu Dirofilaria repens.
Tak jako tak si na podobné létající záškodníky dávejte pozor. Nic nezkazíte, když se vybavíte repelenty a zjistíte si dopředu, co dalšího kromě báječně strávených dní vaše dovolenková destinace nabízí.
Život v teráriu může být pro hlodavce dokonce příjemnější než „divočina“. Zvlášť pokud uděláte všechno pro jejich spokojenost – to se týká i péče o jejich sociální vyžití. Ne všechny druhy hlodavců žijí ve volné přírodě o samotě a bez vhodné...
Prvního psa, Dixiho, jsem si pořídila s bývalým přítelem ještě na střední škole. Bylo to jedno z těch horších rozhodnutí v mém životě. Ani jeden z nás toho o psech moc nevěděl a o Dixiho jsme se starali dost podobně, jako o sebe – roztržitě a...
Lovecký výcvik může být tou správnou cestou pro vašeho psa, aniž byste byli myslivec nebo měli zalíbení ve zbraních. Můžete být dokonce i zapřisáhlý vegetarián. Pokud bydlíte v přírodě a bojíte se, že by váš pes mohl prohánět zvěř jako divý, díky...
Někteří lidé považují soužití psa a hlodavce za nesmysl. Já se jim ani nedivím, vždyť jsme vyšlechtili plemena přímo za účelem lovu hlodavců. Z toho plyne obava, že pes bude chtít každé drobné domácí zvířátko ulovit. To ale vůbec nemusí být pravda –...
Tančení se psem není pro každého. Nejde ale jen o velikost nebo rasu pejska, záleží hlavně na tom, jak jste pilní vy sami. Potvrdila by vám to i Vanda Gregorová, která své psy dovedla k mnohým oceněním za dogdancing. Její čivava Roxy a australský ovčák...
Psi si podzim vychutnávají, ať už se válí v listí nebo v blátě. Jejich majitelé si ho užívají o poznání méně – po příchodu z procházky je dost často místo pohodičky s nohama nahoře čeká koupání, sušení a v některých případech i trocha zápasení. Pokud...
Nedávno jsem se setkala s člověkem, který pronesl, že kočku by doma mít nechtěl, protože se na rozdíl od psa nedá vychovat. S tímhle názorem rozhodně nemůžu souhlasit.
Domestikace psa je téměř nevyčerpatelné téma. Nikdy se nedozvíme, jak přesně tenkrát probíhala, přece jenom už je to nějakých deset tisíc let. Stále se ale dozvídáme něco nového a kousek po kousku odhalujeme její tajemství ve snaze dozvědět se co...
Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne...