V tomto cyklu se společně podíváme, jak se daří kočkám a psům ve světě. Kde je lidé hýčkají a předcházejí si je, kde naopak mazlíci strádají a jejich situace je kritická. Dnes se s vámi podělím o svou zkušenost s Albánií.
Co jsem se tak dočetla na internetu, situace se psy a kočkami by v Albánii měla být podobná jako třeba na Ukrajině - tedy pro zvířata ne zrovna příznivá. Moje dvoutýdenní zkušenost tomu ale naštěstí až tak neodpovídá. Samozřejmě, v některých oblastech může být nevraživost mezi lidmi a čtyřnohými tuláky horší, já jsem ale docela ráda, že jsem toho nebyla svědkem. Jedním z důvodů ovšem může být, že většinu času v této překrásné zemi jsme s kamarádem strávili v horách mimo civilizaci.
Poprvé jsme se se psem setkali až v malinkaté vesničce Qerec-Mulaj. Pravda, toho jsem celkem litovala. Šlo o velkého psa s hustou srstí. Byl přivázaný k řetězu a zavřený v celkem malé kleci u domu. Nutno dodat, že i když se vesnice nachází kolem 900 m. n. m. a v noci zde už byla pěkná zima, přes den teplota lehce vyšplhala přes 35°C. A pes podle toho taky vypadal. Jinak byl ale dobře živený, s hezkou zdravou srstí.
Druhé setkání už bylo o něco milejší. Další den jsme došli do už dost turistické vesnice Theth. Tady jsme dva dny kempovali na zahradě gesthousu. První večer jsem u plotu zahrady zahlédla dvě podzimní koťátka. Vykrádala sice zbytky z koše, ale zahlédla jsem majitelku gesthousu, jak jim při vaření snídaní nebo večeří sem tam něco hodí. Tahle koťátka byla sice plachá, nepodařilo se mi je k sobě nalákat, lidí se ale vyloženě nebála.
Častým návštěvníkem zahrady byl i černobílý dlouhý pes na krátkých nožičkách. Takový legrační poloviční Štaflík, ale pěkně vyžraný :). Ten už pohlazením nikdy neopovrhl a kvůli drbání přetrpěl i chvíle na parném slunci, než se odploužil schovat do stínu. Majitelé gesthousu ani ostatní místní si ho nevšímali, rozhodně ho nevyháněli s klackem v ruce, jak hrozily informace na internetu.
Psí vandalové
Po našem pobytu v horách jsme měli v plánu přesunout se do jediného albánského města, které jsme za naši dovolenou navštívíli - Shkodry. To ovšem obnášelo přenocovat ve Fierzë, odkud nás tam měl dopravit trajekt. A tam taky proběhlo naše jediné nepříjemné setkání se psy.
U místa trajektu stál jen malý kiosek. Měl malou betonovou “zahrádku” s pár stoly a slunečníky obehnanou nizoučkou zdí - ideální na přespání. Jelikož trajekt odjížděl brzy ráno, rozhodli jsme se přenocovat tady a nestavět stan. Chvíli po tom, co jsme ulehli, to ale všude kolem nás začalo šramotit - psi vyrazili na noční lov odpadků. Když jsme přišli na to, odkud ten rámus vychází, zase jsme ulehli. Často nás probouzeli a troufali si dost blízko k nám, rozhodli se nás ale nechat na pokoji, a tak jsme zůstávali v klidu.
Horší ovšem bylo, když nás probudilo zlověstné dunivé vrčení. Zvedla jsem hlavu a u zídky jsem spatřila jen obrovský černý stín. Čekali jsme, co se bude dít, jestli po nás skočí, nebo odejde… V hlavě mi přitom znělo doporučení, že by se člověk při cestě do Albánie měl očkovat proti vzteklině, která se tu běžně vyskytuje. Naštěstí to pesan vzdal a po chvíli odešel, i když nás ještě několikrát vrčení probudilo. Ráno to kolem nás vypadalo jak na smetišti. Všude kolem vytahané a rozházené odpadky z košů, my jsme ale přežili bez újmy :).
Další den už jsme byli ve Shkodře. Tam bylo toulavých psů docela dost. Při večerní procházce po městě jsme je potkávali hrabošit v popelnicích nebo si hrát na ulicích. I když to vypadalo, že se někteří z nich lidí docela bojí, místní si jich nevšímali.
Čekala jsem tedy, že to bude horší. Žije tu sice dost toulavých zvířat bez zdravotní péče a přísunu jídla, nijak bídně ale nevypadají a žádnou zvláštní nevraživost mezi nimi a lidmi jsem neviděla. Byli jste někdy v Albánii? Shoduje se váš zážitek s tím mým?
Někdo potkany vnímá jen jako přerostlé myši žijící v kanálech. Přitom ale může jít o ideálního mazlíčka - společenského, inteligentního a přítulného. Dosvědčí vám to všichni, kdo si toto zvířátko, původně vyšlechtěné pro laboratorní testy, pořídili.
Pro jedny samozřejmost, pro druhé sci-fi. O čem je řeč? O psí kanceláři. Chtěli byste také vyrazit se psem do práce? Nejprve si zjistěte, jestli to u vás nenarazí na šéfa nebo směrnice. Jak na to a co dalšího je potřeba promyslet?
Ať už má pes srst dlouhou nebo krátkou, hrubou nebo kudrnatou, starat se o ni musíme. Víte, jaký typ hřebenu nebo kartáče se hodí pro kožich právě toho vašeho parťáka? Výběr správného náčiní a přístupu k péči o srst je důležitá, abychom neporušili její...
Co si budeme povídat, díky své energetické povaze se naši psí parťáci mohou snadno dostat do maléru a zranit se. Kolikrát za to ale může jen blbá náhoda nebo cizí nepozornost. Jednoduše řečeno, každý pes se může v důsledku zranění dostat do ohrožení...
Odměňování psa pamlsky je důležitou součástí vytváření vzájemné vazby. Nestačí ale parťákovi odměnu jen tak házet. Načasování je velmi důležité stejně jako volba správných pamlsků.
Zima se nám pomalu blíží a podle všeho bude pěkně tuhá. Je tedy načase si připomenout, co to znamená pro psí tlapky, a jak se o ně v tomto pro ně náročném období starat.
Každý, kdo žije s kočkou, se již nejspíš s trichobezoárem setkal, ať už o tom ví, nebo ne. Co to tedy vlastně je, jak se tvoří a proč jsou pro kočku nebezpečné?
Pokud se váš pes dostane do bitky s jiným psem a vyjde z ní se zraněním, je dobré vědět, že v takovém případě máte právo na náhradu škody. To samé platí v případě, že na vašeho psa zaútočí člověk. Nový občanský zákoník pro takovou situaci obsahuje...
Kočka a pes a jejich vztah k člověku se od sebe velmi liší. Nesmíme na to zapomínat ani při jejich výchově. Zatímco u psa může trest nežádoucí chování eliminovat, u kočky způsobí spíše ještě větší škodu.
Česání kočky je důležité pro její zdraví i pro utužování vzájemných vztahů. Jak často ale česat a jaký hřeben nebo kartáč je právě pro tu vaši kočku ten nejvhodnější?
Not even our pets can avoid heart disease. And they fall ill increasingly more often. It's not only about overbreeding of the breeds, but an important role is also played by the environment where they live. The right prevention is mainly a good way of...