Záhada jménem toxoplazmóza

Nejedná se jen o kočičí onemocnění

Na úvod si pojďme říct, co ta toxoplazmóza, potvora vyvolávající poprask mezi kočkaři, ale i nastávajícími maminkami, vlastně je. Já toto onemocnění vždycky měla zaškatulkované jako výhradně kočičí. A tak pro mne bylo velkým překvapením, když jsem zjistila, že nakazit se jí může nejen člověk (a to se týká nejen majitelů čtyřnohých kočičích přátel), ale i psi, hlodavci. Na vině je v tomto případě prvok toxoplasma gondii, který napadá svaly a mozkové blány. Tento jednobuněčný parazit, o kterém svět poprvé uslyšel na začátku minulého století, prý svou podobou pod mikroskopem připomíná dílek pomeranče. Při pokojové teplotě přežívá maximálně tři dny, za to ve svých hostitelích po zbytek jejich života.

Proč se ale v souvislosti s toxoplazmózou nejčastěji hovoří o kočkách? Zdá se, že jen v zažívacích ústrojích našich koček může docházet k rozmnožování tohoto prvoka, všichni ostatní slouží jen jako takový taxík k dalšímu rozšiřování. Kočky se stávají nakažlivými až po 3 až 5 dnech, kdy prvok začíná produkovat vajíčka. Kočka si však záhy vytvoří odolnost a parazit tak má obvykle do 2 týdnů s vylučováním nových vajíček, a to se děje pomocí kočičího trusu. Kočky se nejčastěji nakazí tím, že uloví infikovanou myš nebo přičichnou k výkalům od infikované kočky.

V půdě se prý může toxoplasma gondii držet až jeden rok. Onemocnění pak může probíhat téměř bez příznaků, a pokud by měl majitel přeci jen podezření, veterinář kočce provede takzvaný titr, tedy krevní test na protilátky v těle. Léčba je ale pouze symtomatická. Stejně to probíhá u lidí. A jen akutní formy jsou léčeny antibiotiky. Pozor by si měli dávat majitelé koťátek mezi 3 až 7 měsícem života, které jsou toxoplazmózou ohroženy více než kočky dospělé.

Kočičí majitel v ohrožení?

Většina lidí má stejně jako já větší či menší povědomí o tom, že takové onemocnění existuje a že nějak souvisí s kočkami. Zajímavostíje skutečnost, že pravděpodobnost nákazy, respektive přenosu z kočky na člověka bývá velmi nízká. Navíc se člověk může nakazit i jinak a vůbec v tom nemusí figurovat kočičák. Nejčastěji se prý lidé nakazí tím, že sní maso, např. divoké zvěře, které neprošlo řádnou tepelnou úpravou nebo si neumyje ovoce a zeleninu před jejím pozřením.

Jednu dobu dokonce kolovaly internetem články šířící zprávu, že toxoplazmóza u lidí mění nejen chování, psychiku, ale například i tvar obličeje. I když se těmito nejrůznějšími souvislostmi vědci i dále zabývají, nezdá se, že by se podle dostupných informací ve většině případů nákaza u lidí nějak výrazněji projevovala. Většina lidí to za celý život navíc ani nemusí zjistit. Ačkoli toxoplazmóza může postihnout mízní aparát (lymfatické uzliny), tkáně oka, centrálního nervstva či způsobit gynekologická onemocnění. U většiny lidí ale jen nese příznaky chřipky a proběhne bez většího povšimnutí.

A jak je to se samotnými kočkami? Kočky bytové, které bývají krmeny granulemi nebo konzervami, jsou z obliga. Určité riziko může být u koček, které jsou zvyklé chodit ven a lovit. I tak je prý mazlení s kočičákem zcela bezpečné, problém může být spíše se znečištěnou půdou, a to například i na dětském hřišti a pískovišti. 

Kočky a těhotenství se nevylučují

Kočky mohou chovat i nastávající maminky. Pokud mají dospělou bytovou kočku, nekrmí ji syrovým masem a její záchodek čistí každodenně, není zde prý žádné riziko. U venkovních koček by na nějakou dobu čištění kočíčího WC měli přebrat ostatní členové domácnosti, ale spíše jako preventivní opatření. Navíc při opakované nákaze už kočka s výkaly již parazita nevylučuje, a nepřestavuje ani v takovém případě nebezpečí. A nemusíte se takovou kočku bát ani pohladit nebo jinak mazlit, srstí se rozhodně nic nepřenáší. A co vaše kočky, nechávali jste je na toto onemocnění testovat? Máte s touto infekcí zkušenosti?