Psí bázlivost k lidem a jak ji překonat

Chlupáčovi nemusí být příjemná blízká přítomnost nejen ostatních psů - například zástupci malých plemen se mohou střežit svých větších kamarádů - ale i nás lidí. Jeden z mých chlupáčů se například bál policistů, kteří na sobě měli během večerní pochůzky reflexní vesty. Velké svítící postavy mého jinak velmi pohodového a přátelského parťáka vyvedly z míry natolik, že před nimi při prvním setkání začal prchat. Některým psům vadí i hluboký mužský hlas. A jiní zase citlivěji reagují, cítí-li, že ostych panuje i na straně druhé. Příčin, proč může být chlupáč ze setkání s lidmi nesvůj, je mnoho.

Může nastat i taková situace, že si dítě či dospělý chtějí pohladit psa. Páníček nepozná signály (např. stažený ocas, sklopené uši i hlava, mírný třes, ale i štěkot, anebo obranná reakce), které mu pes vysílá, a svolí. V horším případě se ho na souhlas ani nikdo neptá. Natažená ruka v kombinaci s pohlazením po hlavě jsou nejčastějšími chybami při prvním seznámení “cizince” se psem. Jak tedy na to, aby se pes nebál při kontaktu s lidmi? Četla jsem jednu radu, která mi přijde asi nejužitečnější: Zkuste se na věc podívat z psí perspektivy. Jak na to prakticky?

Ona ta psí perspektiva není ani tolik vzdálena té lidské. Základem je respektovat osobní prostor zvířete. Vždyť ani nám není příjemné, když nám jej někdo narušuje. Chceme-li se s nějakým chlupáčem seznámit nebo někoho představujeme našemu parťákovi, měl by si nejprve stoupnout kousek dál od psa. Se psy to funguje tak, že když je budeme zajímat, přijdou často sami. Samozřejmě je rozdíl mezi tím, jestli je pes na vodítku nebo na volno. Obecně ale platí, že pokud neprojeví zájem sám - například tím, že udělá pohyb směrem k nám a začne nás očichávat - neměli bychom ho k seznamování nutit. To by ho mohlo i podráždit. Někteří psi prostě na cizí lidi nejsou zvědaví, a naopak si velmi hlídají svou smečku.

Dalším osvědčeným tipem obzvláště pro kontakt s psími stydlivkami a plašany, ale i psy obranáři, kteří si vás nejdříve musí prověřit, je odstranění výškového nepoměru. Jak? Jednoduše, přidřepnutím na bobek. Naše výška některé pejsky může dráždit. Je to například častou příčinnou skákání na lidi - chlupáči se nám jen snaží vyrovnat. Když u sebe máme nějaký ten pamlsek a páníček s tím souhlasí, můžeme jej zkusit psovi nabídnout. Opět pozor na natažené ruce, psovi by to naopak mohlo signalizovat nebezpečí. Stejně tak bychom se měli vyvarovat jakýchkoli rychlých pohybů. V neposlední řadě bychom měli zvolit klidné místo, kde pes nebude příliš rozptylován psími kamarády nebo dalšími podněty (např. hlučnými zvuky apod.).

Klidní bychom měli být i my sami. Psi, lépe než kdo jiný, umí skvěle vycítit naše rozpoložení. Když z nás ucítí strach (více v článku Kynofobie aneb nebojme se s naším strachem pracovat), začne se také bát. Na psa můžeme zkusit i mluvit. Ale pozor, vždy jde hlavně o intonaci, ne o obsah. Proto pokud víme, že bychom nemluvili klidným tónem, raději nemluvme vůbec. Pak už stačí jen trpělivost, seznamovací rituál u psů začínám očucháním, nikdy ne kontaktem. Někteří psi potřebují čas, neberme si tak osobně, když si nás hned nepřiběhnou očuchat. Ve většině z nich je téměř vždy schovaný přátelský tvor, jen získání si jeho důvěry může trvat déle. A v závěru, pomoct může i majitel, který psa bude povzbuzovat, že se jedná o kamaráda, příp. ho uklidňovat. Já například používám větu “chovej se slušně”.

Na závěr je ještě důležité doplnit, že základem je správná socializace, a to jak směrem k ostatním psím příslušníkům, tak i těm lidským. Proto je dobré chlupáče už od štěněte postupně zvykat na lidskou společnost, pokud ho chcete brát všude s sebou ven, až bude dospělý. Čím více si toho zkusí jako štěně (např. jízda tramvají, procházky centrem města apod.), těm větší šance, že se toho nebude bát jako dospělý pes. 

A jaké máte zkušenosti vy? Jak berou vaši chlupáči ostatní mimo smečku a co se vám při seznamování osvědčilo?