Strach je největší nepřítel nejen nás lidí, ale i našich nejlepších čtyřnohých přátel, psů. I v psím světě totiž platí, že negativní emoce, jako jsou strach a úzkost, se mohou v kombinaci s dlouhodobým stresem podepsat nejen na psychické pohodě zvířete, ale i na jeho zdraví. Projevit se to může i ve vzájemném soužití, kdy psí bázlivost brání v kontaktu s okolním světem. Jak psí strašáky překonat?
Vím, že někteří psi mohou být plašší od přírody, jiní mohou mít špatnou zkušenost jak s lidmi, tak i se zástupci vlastního druhu. Bázlivost může být jak vrozená, tak i “naučená” během života v reakci na určité podněty. Pes se může bát nových věcí a lidí, ale i v jen v konkrétních situacích, které má spojené s negativním zážitkem. Tím může být například napadení jiným psem, ale i to, že mu z ničeho nic metr bouchne petarda téměř pod tlapkami.
Můj první pes byl nebojsa a nerozhodil ho ani novoroční ohňostroj. Druhý chlupáč se celý život nejvíce bál rachotících kufrů na kolečkách a bouřek. Stávající čtyřnohý parťák byl pěkný strašpytel asi do jednoho roku věku, pak se to jako mávnutím proutku zlomilo. Nejnovější přírůstek do naší smečky měl zpočátku strach z vysavače. Každý pes může mít nějaké svého strašáka, o kterém nemusíme ani dlouhou dobu vědět. Může se projevit až časem, když to nejméně nečekáme.
Spouštěčem takového “strašáka” může být i jen změna prostředí nebo nová situace. Magickou formulí je SOCIALIZACE. V těsném závěsu následují výchova a výcvik, kde nejdůležitější roli hraje sám majitel a jeho reakce. Když malého psíka, který se bojí svých větších konkurentů, budete brát při každém setkání s “obry” do ruky, zaděláváte si na problém. Takový pes se pak nikdy svého strachu nezbaví, nebude mít sebedůvěru, ani důvěru k okolí - vždycky bude spoléhat na páníčkovu náruč.
Pokud si pořizujete psa poprvé, jedna z prvních rad, kterou byste měli dostat je: Čím dříve a s čím více podněty štěně seznámíte, tím lépe. A pokud bude štěně bojácné, alespoň včas zachytíte problém v jeho zárodku. Když jsem si pročítala otázky a odpovědi v psích poradnách, zjistila jsem, že nejčastější chybou majitelů je utěšování psa, když projeví strach. Alfa samec by měl být naopak oporou a ideálně zachovat klid a tvářit se, že se nic neděje. A zvyk je železná košile - pes tak zjistí, že jeho panika je často zcela zbytečná.
Například náš malý problém s luxováním jsem vyřešila tím, že jsem nejdřív dala vysavač doprostřed místnosti. Štěně chodilo s nedůvěrou okolo. Po chvilce jsem k vysavači přistoupila a nahlas říkala: Je to kamarád, žádné strachy. Zpočátku luxování doprovázel štěkot a já klidným tónem jako zaseknutá deska opakovala, že je to náš kamarád a sem tam jsem vysavač “pohladila” se slovy: Ty jsi ale šikovný. To ve štěněti probouzelo zájem, pak jednou přišlo vysavač očuchat - a hádejte, přežilo to. Následovala radost i úleva, a já psa hned odměnila, že i on je moc šikovný. Dnes už malého chlupáče nechává “rival” v podobě vysavače zcela klidným.
Já osobně bych tedy poradila, jakmile odhalíme, že má pes nějakého svého strašáka, hned s ním začít trénovat. Pes potřebuje jistotu, důležitá je tedy výchova a výcvik základní poslušnosti, ale i jasná pravidla. Pes potřebuje ale i ulevit od napětí, ideální je pořádná procházka, hra i odměňování. S tréninkem mohou pomoct i na cvičáku, kde je pes jednak v kolektivu dalších psů, ale i lidí. Je možné se například domluvit s cvičitelem a ostatními majiteli a věnovat vždy pět deset minut nácviku v pro zvíře stresových situacích, např. při kontaktu s cizími lidmi.
No a na závěr ještě jedna rada, a sice prevence. Když se pes bojí cyklistů, nepůjdu s ním na cyklostezku, dokud v něm kolo bude vyvolával paniku. I pes svůj strach může překonat, má-li vaší oporu!
Život v teráriu může být pro hlodavce dokonce příjemnější než „divočina“. Zvlášť pokud uděláte všechno pro jejich spokojenost – to se týká i péče o jejich sociální vyžití. Ne všechny druhy hlodavců žijí ve volné přírodě o samotě a bez vhodné...
Prvního psa, Dixiho, jsem si pořídila s bývalým přítelem ještě na střední škole. Bylo to jedno z těch horších rozhodnutí v mém životě. Ani jeden z nás toho o psech moc nevěděl a o Dixiho jsme se starali dost podobně, jako o sebe – roztržitě a...
Lovecký výcvik může být tou správnou cestou pro vašeho psa, aniž byste byli myslivec nebo měli zalíbení ve zbraních. Můžete být dokonce i zapřisáhlý vegetarián. Pokud bydlíte v přírodě a bojíte se, že by váš pes mohl prohánět zvěř jako divý, díky...
Někteří lidé považují soužití psa a hlodavce za nesmysl. Já se jim ani nedivím, vždyť jsme vyšlechtili plemena přímo za účelem lovu hlodavců. Z toho plyne obava, že pes bude chtít každé drobné domácí zvířátko ulovit. To ale vůbec nemusí být pravda –...
Tančení se psem není pro každého. Nejde ale jen o velikost nebo rasu pejska, záleží hlavně na tom, jak jste pilní vy sami. Potvrdila by vám to i Vanda Gregorová, která své psy dovedla k mnohým oceněním za dogdancing. Její čivava Roxy a australský ovčák...
Psi si podzim vychutnávají, ať už se válí v listí nebo v blátě. Jejich majitelé si ho užívají o poznání méně – po příchodu z procházky je dost často místo pohodičky s nohama nahoře čeká koupání, sušení a v některých případech i trocha zápasení. Pokud...
„Bude z něj ohromný pes, tak musí hodně jíst a hodně běhat.“ To si řekne nejeden čerstvý majitel velkého plemene. Opak je ale pravdou.
Nedávno jsem se setkala s člověkem, který pronesl, že kočku by doma mít nechtěl, protože se na rozdíl od psa nedá vychovat. S tímhle názorem rozhodně nemůžu souhlasit.
Není ani tak hrozné, když vám pes zmokne, jako když zůstane mokrý. Na možná rizika jsem se zeptala MVDr. Jana Šímy.
Domestikace psa je téměř nevyčerpatelné téma. Nikdy se nedozvíme, jak přesně tenkrát probíhala, přece jenom už je to nějakých deset tisíc let. Stále se ale dozvídáme něco nového a kousek po kousku odhalujeme její tajemství ve snaze dozvědět se co...
I malí psi se dají vycvičit. Nepodceňujte je, důvěřujte jim, nebuďte úzkostliví, zkrátka jim dopřejte plnohodnotný společenský život.
Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne...
