Na co myslet, než si pořídíte druhého chlupáče?

První a zcela základní otázka zní – proč? Jestliže chcete svému psovi pořídit čtyřnohého parťáka proto, špatně snáší pobyt sám doma, nemusí se to vůbec vyplatit. Lehce se totiž může stát, že místo jednoho stresovaného a naříkajícího pejska, budete mít dva a ti budou výt a štěkat ještě o to hlasitěji. Kompenzovat psovi vaši nepřítomnost pořízením druhého psího kamaráda je zkrátka špatná motivace. Co dál byste si měli tedy rozmyslet, pokud zvažujete další psí přírůstek?

Jak starého psa a jaké pohlaví si ke svému stávajícímu mazlíčkovi pořídit? Ve většině článků na tohle téma na internetu se lidé shodují, že nejméně problémů můžete očekávat tehdy, když si pořídíte dva psy opačného pohlaví. Aspoň jeden z nich by ale kvůli nechtěnému nakrytí měl být vykastrovaný. Moje kamarádka má bostonského teriéra, a když mu byli tři roky, tak si k němu pořídila vykastrovanou roční fenku z útulku. Od prvního momentu si pejskové vzájemně sedli a nikdy mezi nimi nenastaly žádné boje o postavení. Dominantnější je sice menší a mladší fenka, ale bostonka jako správného gentlemana to nechává úplně v klidu.

V potaz byste kromě pohlaví nového psa měli vzít i věk. Pokud máte doma psího seniora, který je zvyklý na svůj klid, může ho příchod nezbedného štěněte dost stresovat. Navíc se díky tomuto vetřelci může starý pejsek cítit odstrčený a vy mu (sice s dobrým úmyslem) velmi znepříjemníte podzim života. Znám ale naopak případ, kdy starší fenka díky mladému pejskovi omládla a takzvaně chytila druhou mízu. V tomhle případě se asi nedá použít nějaké obecně platné doporučení a musíte jednat podle vašeho nejlepšího uvážení.

Jasné je, že pokud je váš první pes hodně dominantní a své postavení k ostatním psům si rád vyjasňuje i na procházkách, měli byste mu vybrat parťáka nebo parťačku, kteří jsou klidní a submisivní. Dva psi s podobným temperamentem se totiž mohou dlouhodobě snášet hodně špatně. I v případě, že pro svého psa zvolíte povahově vhodného kamaráda, nezapomeňte, že dva psi spolu už tvoří smečku a venku na procházce se mohou chovat trochu jinak, než jste byli zvyklí. Základem je samozřejmě dostatečný výcvik – jeden nevychovaný pes přece jen nadělá menší paseku než dva (proklik na článek o výchově).

Zamyslet byste se měli i nad finanční otázkou. Náklady za kvalitní krmivo, veterinární péči, očkování, antiparazitické prostředky a pelíšky se zdvojnásobí. V souvislosti s tím, že na řadě míst musí psi chodit výhradně na vodítku, si taky uvědomte, že venčit dva pejsky na vodítku je poměrně složitější než jednoho. Může se to zdát jako banalita, ale nezapomeňte, že venčit chodíte několikrát denně. A ve městě plném aut o to více.

Klíčová je taky otázka, kdo vám bude pejsky hlídat, když bude potřeba. Z vlastní zkušenosti příležitostné hlídačky psů mých přátel vím, že jednoho pejska pohlídám kdykoliv. V případě dvou už se trochu víc rozmýšlím. A pokud už budou na sebe psi zvyklí, není moc dobré, abyste je v době vaší nepřítomnosti rozdělili a dali každého na hlídání k někomu jinému.

Zkrátka zvážit, zda si pořídíte druhého psa, byste měli stejně pečlivě, jako jste to zvažovali u toho prvního. I když jste zkušení pejskaři, pořízení dalšího chlupáče je přece jen úplně nová zkušenost. A v tomhle případě už nový pes nebude spolužít jen s vámi, ale bude mít vliv i na život vašeho čtyřnohého kamaráda.