Žárliví mazlíčci

Nevinný zvířecí kukuč nás může lehce zmást. Jeden by řekl, že se zatím pohledem nemůže skrývat složitější hra emocí podobných těm lidským. Ale už bajky připisovaly zvířatům nejrůznější lidské emoce. Dnes se podíváme, jak je to vlastně se žárlivostí našich miláčků.

Že zvířata nežárlí? Donedávna jsem nad tím příliš nepřemýšlela, až jsem u svého psa zpozorovala pro mě do té doby neznámé chování. Jakmile se ke mně přiblížil cizí čtyřnohý konkurent, můj pes okamžitě zbystřil a jedním skokem se mně okamžitě vrhl a dal najevo, že tenhle páníček už je zabraný. Žádný z mých předchozích psů to nedělal, a tak jsem nad tím začala více přemýšlet.

Je možné, že některá plemena psů mají žárlivost zakořeněnou. Obecně se má za to, že žárlivost vyžaduje určité sociální sebeuvědomění, a proto bývá připisována především lidem. Američtí vědci, kteří se otázkou žárlivosti psů začali zabývat, došli k závěru, že u zvířat se jedná o mnohem jednodušší, ale přesto existující emoci.  Pozorovali 36 domácností se psy, kde jejich majitelé v rámci experimentu předstírali náklonnost k plyšové napodobenině psa. Ve třech čtvrtinách případů začali jejich praví čtyřnozí přátelé projevovat nelibost. Zajímavostí může být, že neprokoukli, že se nejedná o skutečného konkurenta a velmi často plyšáka se zvědavostí očichávali.  To poukazuje na to, že pes nemusí žárlit jen na jinou živou bytost, ale za určitých situací také na předměty :-).

A kde tedy u psů žárlivost vzniká? Dalo by se říct, že se u psů vyvíjí zcela přirozeně již od štěněcího věku, kdy mezi sebou psí sourozenci soupeří nejen o potravu, ale také o přízeň matky. Správná výchova  psa spočívá na celoživotním budování vztahu mezi majitelem a jeho zvířetem.  Jakmile pes pociťuje možné ohrožení tohoto vztahu s jeho alfasamcem, okamžitě reaguje. Častými projevy bývá štěkání, tulení se k pánovi, ale i agresivnější projevy jako vrčení a další formy dominance. Zde jej již třeba dávat pozor a takové jednání zarazit, např. napomenutím.

A co kočky?

U koček se může projevovat žárlivost velmi odlišně než u psů. Obecně jsou kočky o něco dominantnější než psi. S tím možná souvisí i jejich potřeba vysoké pozornosti, která když není dostatečně naplněna, reakce na ní může být velmi znatelná, od záměrného znečištění nějakého místa v bytě či domě nebo dokonce poškození nějaké věci.

Pokud se jedná o jednorázovou reakci, není asi na místě mít příliš velké obavy, nicméně pokud se takové chování bude opakovat, měli bychom začít pátrat po příčině, která žárlivost vyvolává. Nejčastěji to souvisí se změnou oproti doposud běžnému pořádku. Jestli je pro kočky něco charakterističtější než dominance, tak je to určitě konzervatismus. A kdo by také měl rád změny :-).

Může se jednat i pro vás nepatrnou změnu, kterou ovšem kočka těžce nese. Z mé osobní zkušenosti s naším kocourem (modrá britská kočka) můžu říct, že kočky nemají například rády, když se něco „vynáší“ ven, ať už se jedná o stěhování nebo jen kus bábovky :-).  Nejčastější příčinou ovšem bývá nový přírůstek, ať už lidský nebo zvířecí. Na ten jen v případě zvířete kočku dobré postupně připravovat a v období změny jí věnovat zvýšenou péči, i ve formě nějakého toho pamlsku :-).

A jaké máte zkušenosti se žárlivostí vašich zvířat vy?