Můj mazlíček je z množírny. Na co se připravit a jak se k němu chovat?

Ať už se jedná o štěně, kočku nebo potkana, jejich pobyt v množírně je na samém počátku života (v pro ně nejdůležitějším období osvojování návyků a socializace) prakticky do puntíku stejný. V naprosté většině případů tohoto způsobu odchovu zvířátka musí přežívat v katastrofických podmínkách – prostory jsou nevyhovující a mnohdy stísněné, kdy se na sobě v malých klecích mačká velký počet zvířat.

Majitelé množíren kupují nejlevnější krmiva, která často bývají málo kvalitní a o malá zvířátka, která mohou být nedostatečně vyživovaná, se ani více nestarají. Hygienické podmínky pak jsou nedostačující, protože majitelé při takto větším počtu nemohou mít na pořádný úklid klecí či ohrad ani čas. Tyto traumatizující podmínky pak ale bohužel mazlíčky poznamenávají do dalšího života.

Potíže zdravotní i povahové

Problémy se mohou začít projevovat už po pár týdnech, co si nového člena vaší domácnosti pořídíte. U každého zvířátka se problémy mohou různit. Obecně je potřeba počítat s tím, že původní majitelé příliš financí do jeho chovu neinvestovali. Množírny jsou totiž v první řadě byznys, kde jde o co nejrychlejší výdělek.

Zvířata tak často nebývají odčervena, nejsou očkována a mohou mít i nejrůznější genetické choroby. Raději proto vemte mazlíčka na preventivní vyšetření, které může některé potíže odhalit hned. Do budoucna ale počítejte i s dalšími výdaji u veterináře. Například u čtyřnohých parťáků je dobré věnovat zvláštní péči vyšetření kostí a kloubů, které mohou být kvůli špatnému stravování a nedostatečnému pohybu zdeformované nebo vykloubené.

Psi, ale obecně i další zvířata, navíc v množírnách strádají i po psychické stránce, protože jim schází větší interakce s okolím nebo dalšími zvířaty a lidmi. Nikdo se o ně pořádně nestaral a nevěnoval jim potřebnou péči. Mají tak pocit, že je nikdo nemá rád. I proto jsou daleko bojácnější, mají strach ze svého okolí, jsou agresivnější a obecně i vůči nové rodině nebezpečnější, protože se bojí opakování předchozích strašných zkušeností.  

Chce to trpělivost  

Je proto nezbytné mít v první řadě s takovým mazlíčkem trpělivost. Je totiž velmi pravděpodobné, že vás nebude hned poslouchat a bude delší dobu trvat, než k vám získá důvěru a bude vás brát za svého. Některé povahové problémy se navíc mohou projevovat i po několika letech, co ho máte v péči. I když ale k němu cítíte lítost, je dobré ho příliš nerozmazlovat a začít budovat vzájemný vztah od nuly. V opačném případě vám totiž může postupně přerůstat přes hlavu a být nezvladatelným.