Proč jsou psí plemena tak rozmanitá?

Nejdůležitější proměna nastala ve chvíli, kdy se vlk připojil k člověku. Domestikoval se a vlivem odlišného přístupu, stylu života a také potravy, kdy jej lidé začali zvykat na rostlinnou stravu, se z něj začala vyvíjet další plemena. Ruku v ruce s touto změnou přišla také selekce chovu, kdy lidé množili ty psy, které zrovna v tu chvíli potřebovali a kteří jim zcela vyhovovali. Docházelo tedy ke kombinování vzhledu, vlastností i různých přístupů k životu. Postupem času se měnily i úkoly, se kterými se psi – původně stvořeni pouze pro práci – museli potýkat. A tak se jejich vzhled i povaha stále proměňovaly. 

Rozdíly mezi plemeny z počátku nebyly tak obrovské. Zatímco někteří psi se specializovali na hlídání stáda, jiní byli připoutáni k obydlí, které měli na starost. Někteří byli chováni kvůli lovu, další zase byli psi vyloženě společenští – jejich hlavním úkolem tedy bylo bavit lidi. 

V současnosti existuje celosvětové oficiální rozdělení psích plemen, které dělí psy do deseti skupin, a postaral se o něj již zmíněný Kynologický záštitný spolek FCI. Do každé skupiny jsou řazeni psi podle podobných fyzických a povahových rysů:

1) Lovečtí a pastevečtí psi – vyznačují se především silnou chutí pracovat, jsou velmi inteligentní a ostražití a dokážou se rychle sžít s člověkem. Nehodí se do bytů. Jedná se o plemena, která vyžadují aktivní život, ideální je pro ně příroda a velké množství pohybu. 

2) Pinčové, knírači a molossové – pochází z Anglie, jsou velmi společenští a na rozdíl od psů pasteveckých nepotřebují velké množství pohybové aktivity. Jsou to ideální psi na mazlení, dokážou ale i ohlídat vaši domácnost. 

3) Teriéři – tato skupina vznikla kvůli potřebě odolného psa schopného lovu ve vodě a také pohybu mezi dobytkem. Díky svému robustnímu vzhledu a odolnosti vůči chladu byli teriéři považováni za hlídací psy, v Anglii se dokonce osvědčili i jako lovci lišek. 

4) Jezevčíci – tito psi byli vyšlechtěni pro lov na zemi i pod ní, právě proto mají krátké nohy s hustou, ale opět krátkou srstí. Mohou se dožít velmi vysokého věku. Mají přívětivou a vyrovnanou povahu a jsou velmi hbití. 

5) Špicové a tzv. primitivní plemena – do této skupiny patří husky, nordičtí hlídací psi a evropští i asijští špicové. Jedná se o živá, ale věrná plemena, která se navíc rychle učí, tudíž je velmi snadné je vycvičit. Vyznačují se krásnou srstí a také nedůvěřivostí vůči cizím osobám – jsou tedy vhodní i na hlídání obydlí. 

6) Honiči, barváři a příbuzná plemena – jak název kategorie napovídá, patří sem zejména psi, kteří jsou vhodní pro lov zvěře, a to díky citlivým čumákům – hravě zvládnout vystopovat zvěř, lovit dokážou ve smečce, ale i samostatně. 

7) Ohaři – jedná se o všestranné psy, kteří byli využíváni především pro aportování ulovené zvěře. Nejsou to ale žádní zabijáci, lovce pouze nasměrují na místo, kde se kořist nachází. Kromě takto praktického využití jsou také spolehlivými a oddanými společníky.

8) Slídiči, retrívři a vodní psi – zatímco slídiči se osvědčí především v hledání nízké zvěře, vodní psi se specializují na lov pod hladinou. Kromě toho pak dokážou i prorazit vrstvu ledu a vydržet v chladné vodě.

9) Společenská plemena – do této skupiny spadají psi, kteří jsou zvyklí být vedle lidí a vyžadují jejich přítomnost. Je to například boloňský psík či bostonský teriér. Hodí se jako kamarádi, rádi si hrají a mají přítulnou povahu. Na druhou stranu umí být ostražití a mohou se snažit chránit svého majitele. 

10) Chrti – psi patřící do této skupiny jsou především neuvěřitelně rychlí, řadí se dokonce k nejrychlejším zvířatům na světě, a tak je jasné, že vyšlechtěni byli především k lovu zvěře. Mají dlouhé nohy a jsou velmi štíhlí. 

Kromě tohoto rozdělení do skupin, které zahrnuje všechna uznaná plemena, existují i plemena oficiálně a mezinárodně neuznaná, kam se řadí velké množství psů. Mezi ně patří například český strakatý pes, český horský pes, pražský krysařík, pudl vícebarevný a další. Důvody, proč se tato plemena nedostala do oficiálního rozdělení, jsou různé. Může to být třeba kvůli tomu, že je rasa nedostatečně vyšlechtěná a příliš se podobá jiným plemenům. V některých případech se také jedná o plemena, která jsou národní, jejich majitelé je chovají podle podmínek stanovených organizací FCI a na své mezinárodní uznání teprve čekají.