Jak u koček poznat dědičné onemocnění hypertrofická kardiomyopatie neboli HCM?

Hypertrofická kardiomyopatie (neboli HCM) je získaná choroba srdce. Krom koček jí mohou trpět i lidé, méně často pak psi nebo prasata. Na srdci se projeví zesílením srdeční svaloviny na úkor komor. Sval roste směrem dovnitř, předsíně se zvětšují a komory smrskávají. Nedovedou tak čerpat do těla dostatek okysličené krve. Nedostatek kyslíku pak způsobuje poškození orgánů.

Jak se onemocnění předává nebo dědí zatím není zcela známé. Nedávné studie však objevily gen zodpovědný za vznik či zesílení HCM. Původ genetické choroby je zatím prokázán u mainské mývalí kočky a nově i u plemene ragdoll. Nejčastěji pak touto chorobou trpí britské kočky, již zmíněné mainské mývalí a ragdoll, dále norské lesní, něvské maškarády, devon rex nebo german rex. Rostoucí tendence k HCM ovšem existuje i u jiných plemen a rozšířena je i mezi klasickými domácími kočkami.

Nejvíce ohrožené jsou mladé kočky ve věku 1-5 let. Onemocnět ale mohou i kočky starší deseti let. V takovém případě jde ovšem o sekundární hypertrofickou kardiomyopatii související obvykle s nemocemi stáří.

Ačkoli nejde o vrozené onemocnění, vzhledem k potvrzené dědičnosti a zjištěnému jedinému genu odpovědnému za abnormální změny srdce, ho můžeme považovat za dědičnou genetickou vadu. Kočky se již narodí s chybnou genetickou výbavou, která započne pomalý rozvoj nemoci. U chovných koček rizikových plemen by se proto mělo pravidelně provádět kardiologické vyšetření.

A jak tedy HCM u své kočky poznáme? Především dodržujte pravidelné kontroly. Ty totiž mohou u mladé kočky odhalit srdeční šelest (který se objevuje u 40-50 % případů koček s HCM). V takovém případě je pak potřeba podrobné vyšetření srdce, které odhalí jeho příčiny. U každé kočky se může onemocnění projevit odlišně. V pokročilejším stádiu může docházet například k ochrnutí zadních končetin, otoku plic, často také dochází k efuzi dutiny hrudní (vytváření tekutiny mezi plícemi a hrudní stěnou).

Čeho si můžete všimnout vy, je časté břišní dýchání s otevřenou tlamou. Navíc si kočka bude snažit ulevit lehem na hrudním koši s nataženým krkem, pootevřenou tlamičkou a masivním břišním dýcháním. V tomto stádiu už ale má značné množství tekutiny v hrudníku. Do té doby nemusí mít kočka žádné příznaky nebo jsou tak nepatrné, že si je s HCM těžko spojíte. Patří mezi ně například skleslost, letargie, rychlá a častá únava, sporadický kašel, který si lehce spletete s nutkáním ke zvracení, dušnost, mdloby, úbytek svalové hmoty nebo snížená chuť k jídlu.

K odhalení nemoci pak pomůže vyšetření EKG (pokud má kočka arytmii), RTG hrudníku ke zhodnocení velikosti srdce a plic a především je třeba provést echokardiografické vyšetření srdce. Starší kočky by pak měly mít ještě změřený krevní tlak a stanovenu hladinu hormonů štítné žlázy. Kvůli možnosti absence příznaků je ale HCM u kočky často objeveno náhodou na preventivní prohlídce, při rentgenu u jiných obtíží, občas ale bohužel dojde i k náhlému úmrtí.

Jde o nemoc doživotní, dnes už ale existuje několik léků, které při zodpovědném výběru po důkladném vyšetření dokáží významně prodloužit život a hlavně zlepšit kvalitu života kočky. Závisí ovšem na pokročilosti onemocnění a individuálním stavu kočky. Pokud HCM objevíte včas, vhodně zvolené léky ji dokáží život prodloužit o 2-4 roky. Nevyhnete se ovšem pravidelným kontrolám u veterináře i kardiologa. Je totiž potřeba provádět kontrolní vyšetření krve a upravovat léčbu.