Pozor na ježky!

Ježci a podzim už k sobě neodmyslitelně patří. Spousta z vás si při pohledu na ně pomyslí: Chudáci, možná nestihnou zazimovat, co když potřebují teplo a jídlo? Také jsem tak přemýšlela – až do loňského podzimu. Dnes mi při pohledu na ježka prolétne hlavou jediná a velmi intenzivní myšlenka: Katastrofa!

Kulajda na ježky vždycky dorážela, poskakovala kolem nich jako tajtrdlík, strkala do nich čumákem. Nikdy se nic nestalo. Ale minulý rok jsme v noci na sídlišti na kraji Prahy potkaly našeho osudového ježka. Podle mého osobního odhadu si vyšel na procházku asi tak s miliardou blech. Kulajda si jednou čuchla a pokračovaly jsme v cestě, ovšem i to bleším jednotkám stačilo k úspěšné invazi. Teprve doma, když jsem jí ve vaně myla zablácené tlapky, všimla jsem si, že má záda samou blechu. Byly jich snad stovky, vážně. Skákaly všude, některé se dostaly i z vany ven. Asi čtvrt hodiny jsem nad Kulajdou stála se sprchou, snažila se je utopit a pomalu panikařila. Umyla jsem ji šamponem, pořádně opláchla, další čtvrt hodinu kropila, jenomže těch bestií jako by neubývalo. Se spolubydlícím jsme vybírali z kožichu ty, které uvízly v mokrých chlupech. Zbytek se běžel zachránit na hlavu, která zůstala suchá. Nakonec jsme namočili i tu, ale potvory se držely u očí a obíhaly je dokola jako běžecký stadion. Nejhorší bylo čekání do rána, než otevře lékárna za  rohem a já budu moct koupit nějaký rychlý a účinný prostředek proti takhle akutnímu zablešení. Zkrátka hororová noc.

Sice to byly blechy ježčí (Archeopsylla erinacei), které na člověka nejdou, ale na psa ano a rády. Navíc na hostitelích žijí v obzvlášť vysokých počtech. Nejvíc se jim daří právě na malých ježcích – na těch, o které máme tendenci pečovat. Mladí oslabení jedinci se blechám, klíšťatům a všemožným dalším parazitům hůř brání. Často jde o mláďata, kterým v létě uhynula matka dřív, než jim stihla předat dostatek protilátek obsažených v mateřském mléce. V blízkosti domů a silnic je větší pravděpodobnost, že kojící samici usmrtí auto, což zvyšuje počet zoufale zablešených adolescentů. Méně odolných ježků přibývá paradoxně i kvůli tomu, že jich tolik zachraňujeme. Vracíme přírodě slabší kusy, se kterými se už chtěla rozloučit. Ty se pak množí a předávají svoje geny dál, čímž snižují kvalitu genofondu celého druhu a ve výsledku je tím ježčí populace vlastně ohrožena.

Moje varování se netýká jen ježků, ale i ostatních divokých zvířat stahujících se k lidským obydlím. V Praze se mezi paneláky prohánějí i kuny, zajíci nebo srnky - o těch se pro vás podrobněji rozepíšu v článku věnovanému nechtěnému lovení zvířat. Sice nehostí tak velké bleší populace jako ježci, ale večer by vám jistě dovedli zkazit také.  Své psy a kočky k nim raději nepouštějte. Kromě blech mají zejména ježci i červy, muší larvy a další parazity a choroby, takže mohou při dlouhodobém kontaktu ohrozit zdraví psa i jeho pána.