Konfliktní chování psů je přirozené, musíte se je naučit zvládnout
Každý pes má tendenci tak trošku „machrovat“. Občas se snaží někoho zahnat, prohnat nebo vyhnat. Nezáleží na rase, má to v sobě každý – jde totiž o pozůstatky chování, které bylo kdysi nezbytné, aby přežil. Chránil své území a své postavení vlastně stejně jako člověk.
Každý pes má tendenci tak trošku „machrovat“. Občas se snaží někoho zahnat, prohnat nebo vyhnat. Nezáleží na rase, má to v sobě každý – jde totiž o pozůstatky chování, které bylo kdysi nezbytné, aby přežil. Chránil své území a své postavení vlastně stejně jako člověk. Měla jsem na toto téma tak zajímavý rozhovor s odborníkem Ing. Martinem Kvášem, že by byla škoda se s vámi nepodělit alespoň o několik jeho stěžejních myšlenek.
Cílem teritoriálního chování je nejen obrana území, životního prostoru, proti vnějšímu nepříteli, ale zejména střežení zdrojů potravy v něm, které jsou nutné pro přežití smečky. Jeho nejznámějším projevem je značkování při vycházkách, hrabání po vykonání potřeby nebo štěkání za plotem. U drtivé většiny psů dnes toto chování nemá praktický význam. Je ale jedním z důvodů, proč člověk psa domestikoval. V mnoha případech se můžeme setkat s jeho výhodami, které lidé využívají, pokud výchovu psa zvládnou. Mnoho chovatelů spoléhá na to, že pes ubrání jejich majetek. Důvodem, proč psi hlídají naše domy, zahrady nebo auta, je jejich snaha chránit území, které považují za své, respektive za území smečky. Když na „jejich“ zahradu pronikne kdokoliv cizí, mají nezvladatelnou potřebu začít to nějak řešit. Záleží na povaze a výchově psa, co nebo koho na vašem trávníku považuje za vetřelce a jakým způsobem se ho pokusí zahnat. Důležité je, že většina psů má velmi dobře zafixované hranice svého teritoria. Majitelé často vědí, že útok psa skončí třeba na prahu, u branky, u chodníku… Zkrátka u více či méně viditelné hranice. Existuje několik pozorování, která potvrzují, že ke člověku, kterého pes vyhnal ze svého prostoru, je za jeho hranicemi lhostejný. Stejně tak například pánovu tašku, kterou pes na svém území brání proti všem, nechá mimo své teritorium naprosto bez povšimnutí (nemá-li zvládnutý patřičný výcvik).
Neopodstatněné není ani žárlení psa, můžeme-li tak tento druh reakcí nazývat. V případě psů jde prostě o projev sociálního chování založeného na hájení společenského postavení. Není žádnou novinkou, že postavení psa ve smečce určuje jeho vztah k alfa jedinci. Pes se tudíž snaží tento vztah maximálně posílit. Snaží se být alfě co nejblíž, neustále vyhledává kontakt s ní a tím zlepšuje své postavení vůči ostatním členům smečky. Někteří autoři tvrdí, a zdá se to být pravdou, že si tím pes opět zajišťuje lepší přístup ke zdrojům: k jídlu, vodě, pohodlnějšímu místu na spaní... Označení „žárlení“ je asi nejvhodnější, protože v lidské společnosti označuje jednání s podobnými příčinami, ale není to úplně totéž. Pochopitelně – nelze plně směšovat zákonitosti lidského a psího světa. Hlavní rozdíl mezi lidským a psím žárlením je ten, že lidé jsou schopni žárlit i na základě svých představ. Tohle pejsci neumí, protože nemají druhou signální soustavu, čili nejsou schopni uvažovat v pojmech. Vždy reagují jen na konkrétní podněty. Takže když pán stráví noc někde jinde a přijde domů v kalhotách obalených dlouhými světlými chlupy, jeho buldočka rozhodně nenapadne, že ho někde zrazoval s kokršpanělem ;)
V dnešní době se s inovacemi setkáme snad ve všech odvětvích a chovatelské potřeby samozřejmě nejsou výjimkou. O samočistících záchodcích pro kočky už jsem psala, zvířecích appkách taky, teď je čas podívat se na chytré misky a dávkovače.
Oči bývají tím prvním, čeho si na kočce všimneme, a určitě mi dáte za pravdu, že nás často dokáží naprosto uhranout. Je až neskutečné, v jak široké škále barev se vyskytují. Co všechno ale barvu kočičích očí určuje?
Se psem po boku. To je přání asi každého vášnivého cestovatele, který je zároveň oddaným psím páníčkem. Zatímco nejrůznější dopravci i letecké společnosti jsou vůči zvířatům čím dál více vstřícnější, jsou země, které vstup se psem nedoporučují, nebo...
O tom, proč a jak se vyhnout množitelům, už jsem psala. Je třeba ale pečlivě vybírat i chovatele. Také mezi nimi se totiž najdou tací, kterým jde více o peníze než o samotné kočky, a vy byste si od nich mohli domů přinést nesocializované či špatně...
Vybrat si správně domácího mazlíčka, který k vám sedne, není jen tak. Přeci jen se jedná o nového člena rodiny, který s vámi bude nějakou dobu sdílet domácnost. Na co myslet, když si chcete pořídit malého hlodavčího kamaráda, a nemáte předchozí...
Asi se shodneme, že cesta, ať už autem, vlakem nebo hromadnou dopravou, je s malými psy jednodušší než s velkými. Minimálně s nimi máme více možností. Víte jaké?
Jsou malí, zato plní energie a velmi rádi si hrají. Pro hračku by i z mola skočili. Když je nezabaví páníček, zabaví se většinou sami nějakou tou lumpárnou. Máte doma také takového psíka a přemýšlíte, jak ho alespoň na chvilku unavit? Zkuste některý ze...
Pokud vaše kočka chodí ven nebo se jen staráte o venkovní kočky, před zimou a v zimě jim je třeba věnovat o něco více péče. Jak chlupáče na zimu připravit, aby mrazy přečkali v pohodě?
Cukrovka, porucha funkce štítné žlázy a Cushingův syndrom. Co mají společného? Jedná se o tři nejčastější hormonální onemocnění, která trápí psí chlupáče. Na rozdíl od diabetu a problémů se štítnou žlázou Cushingův syndrom postihuje především psí...
Malí psíci mají specifické nároky na výživu, které jsou dány především odlišnou anatomií jejich těl. Kvůli svému malému vzrůstu se také pohybují v mnohem prašnějším prostředí než psi středních a velkých plemen, což vytváří zátěž pro jejich organismus....
Psí množírny už celkem v povědomí lidí jsou, o těch kočičích se ale zas tolik nemluví. Dokud však bude poptávka po “značkových” kočkách za malý peníz, množírny budou dále prosperovat. Víte, co vše riskujete, když si pořídíte takzvané čistokrevné...