Zpět na výpis

Psí instinkty

Autor Lucka | Zajímavosti

Instinktivní inteligence je u každého psa individuální, každé plemeno má určité instinkty silnější než jiné. Některým plemenům instinkt velí chránit majetek pána, jiným pást ovce, hledat zvěř nebo stopovat. Právě přirozených pudů člověk využil při šlechtění, kdy si pro chov vybíral jedince se silným instinktem, který byl pro jeho potřebu žádoucí. Ty základní psí instinkty ale můžeme rozdělit na instinkt smečky, instinkt lovecký a instinkt obranný.

Instinkt smečky vede psa k sounáležitosti s jinými psy, případně s lidmi. Je u všech psů asi nejsilnější a nejzachovalejší. Díky tomuto pudu má pes silně vyvinuté společenské cítění. Hierarchie smečky je pevně daná, každý jedinec má jasně určené své místo a úkol, a to v každé denní činnosti. Alfa samec a alfa samice se jako první nasytí, určují místo lovu a udržují pořádek ve smečce. Ze smečkového pudu vychází i touha po pochvale. Často to totiž znamená přilepšení v jídelníčku nebo postup v hierarchii. Pes potřebuje atmosféru sounáležitosti, proto pokud psovi smečku nahrazujeme my, měli bychom mu dát jasně najevo, jaké místo v rodině má. Psi se silným smečkovým pudem nesnáší dobře samotu, často v odloučení štěkají nebo vyjí.

Obranný instinkt je instinkt sebezáchovy. Stejně jako u nás lidí má dvě podoby - boj a nebo útěk. Tento pud má silně zachována většina dnešních psů nehledě na plemeno. Projevem je útěková vzdálenost, tedy odstup od nebezpečí, které pes pociťuje. Tuto vzdálenost se pak snaží za každou cenu zachovat. Čím více se pes bojí, tím větší útěková vzdálenost bude. Pokud je v takové situaci pes zahnán do kouta, projeví se aktivní nebo pasivní obranná reakce. Při aktivní obranné reakci se pes všemožné snaží nebezpečí vyhnout. Ucukává, uskakuje, pokouší se utéct. Pasivní obranná reakce je projevem slabého a nezralého jedince. V takovém případě se pes schovává za svého pána, uhýbá pohledem, stáhne ocas pod břicho, případně se přitiskne k zemi nebo ztuhne na místě. Může dojít i k pomočení. U velmi úzkostlivých a nevyrovnaných psů dojde k pseudoagresivnímu chování, kdy pes ze strachu útočí.

Lovecký instinkt byl domestikací zasažen asi nejvíce. Pes je od štěněte ve svém loveckém chování omezován - nesmí honit zvěř nebo si všímat ostatních domácích zvířat. Navíc samotný dědičný základ tohoto chování je dlouhodobým šlechtěním zasažen a změny jsou pak dále dědičně upevněny. U některých plemen je lovecký pud silně utlumen, u jiných, kde je to žádoucí, je modifikován podle potřeb člověka. Například vystavování u ohařů nebo štvaní bez přiblížení u chrtů. Náznaku loveckého instinktu si můžete všimnout při aportu nebo při třepání hračkou (to imituje třepání kořisti pro její usmrcení), využívá se ho i při nácviku obrany.

Pokud porozumíme psí přirozenosti, dokážeme se psem správně pracovat, zajistit mu hezký a plnohodnotný život a i naše soužití s ním bude klidné, příjemné a plné pocitu soudržnosti. Budeme mít pocit, že si rozumíme a naše pouto bude pevné a plné lásky.