Socializace psa
Začnu tím, co to vlastně znamená. Jednoduše řečeno, socializací psa se rozumí jeho začleňování do smečky (a to jak té psí, tak i té lidské). Nejedná se o jednorázovou záležitost, pes se učí a osvojuje si nové věci po celý svůj život. Nenechme se však zmást, že tak můžeme výchovu chlupáče odkládat, začít by se mělo již od štěněte. To totiž ještě nemá do života potřebné zkušenosti, které budou v budoucnu formovat jeho povahu.
Měla jsem to štěstí mít doma 6 malých neposedů - štěňátek naší první psí parťačky. A tak vím, že své první zkušenosti štěně začíná sbírat krátce po narození, a to nejen od své matky a sourozenců, ale také od chovatele a členů jeho rodiny. Základem správné socializace by mělo být seznamování s nejrůznějšími podněty, které chceme, aby znal. V tomto případě by se mohlo říct, že platí: čím více, tím lépe. Samozřejmě se to ani s rozmanitostí nesmí přehánět a zvířeti to trochu kouskovat.
Štěně by mělo poznávat nejen nové věci, situace a prostředí, ale především nové dvounohé a čtyřnohé kamarády. Tohle je určitě důležité nepodcenit. Psí mládě by si mělo zvykat nejen na svou lidskou rodinu a hledat v ní společně s páníčkem, který mu vysvětlí, co smí a nesmí, a kdo koho vlastně poslouchá, své místo. Mělo by také vědět, že i ostatní lidé a zvířata jsou jeho přátelé. Určitě by tedy nemělo být drženo v izolaci od okolního světa. A to, i když ještě není plně proočkované. Já vždycky naše chlupáče nejdříve seznamovala se svými přáteli a jejich psy. A kdy tedy začít?
V každé knížce o psech se dočtete, že socializace probíhá nejintenzivněji od 7 do 12 týdnů věku štěněte. Pes je v tomto období nejvíce tvarovatelný. Je proto dobré mu ukázat, jak správně reagovat a jaké je vlastně naše očekávané chování. To okoukává nejen od páníčka a jeho rodiny, ale také od ostatních psů. Vždyť jeho druh je mu nejblíže. Jen pozor, pejsci se od druhých velmi rádi učí i lumpárnám :-). Pokud se k vám dostal starší pes, který měl tuto fázi zanedbanou, určitě neházejte flintu do žita. Vše lze napravit, jen to bude vyžadovat o trochu více času, trpělivosti a vaší pozornosti.
Důležité je v tomto období psa pozitivně motivovat (chválit, odměňovat a hrát si s ním) a nepodporovat v něm bázlivost a strach (křikem či tresty). Ne nadarmo se říká: jaký pán, takový pes. Pokud je páníček neklidný, bude i jeho pes neklidný. Párkrát jsem se setkala s tím, že pejskaři-začátečníci, měli obavy nechat štěně hrát si s cizími psy a být na volno. Jenže to je právě to nejdůležitější - socializovat chlupáče nejen ve smečce psů kamarádů, ale seznámit ho s co nejvíce psy nejrůznějších velikostí, plemen a věku.
Pes se musí naučit komunikovat, a to nejen se svým pánem, ale i s ostatními psy. A když je pes ještě štěně, má obrovskou výhodu, že ho většina psů při nejhorším toleruje. Například já se vždycky ptám, jestli můžu svého psa pustit, aby se mohli seznámit a pohrát si. Se štěnětem stačí přidat informaci, že máte psí mládě. Ne každý pejsek je snáší dobře, přeci jen takový mladý psí puberťák může psího seniora přes míru otravovat.
Pokud je tedy druhý pejsek přátelský, není potřeba mít strach, i kdyby došlo k nedorozumění a štěně bylo drzé, starší pes se po něm maximálně trochu ožene a vysvětlí mu, že takhle ne. Příště už bude vědět. No, a kdyby nebylo po ruce dost svolných pejskařů, tak to jistí cvičiště. Tam by případně měli i poradit, jak postupovat, když by se pejsek zdál bázliví nebo i agresivní vůči ostatním. Pokud si pes získá zdravou sebedůvěru, je to půl úspěchu jeho výchovy.
A jak probíhala socializace u vašeho chlupáče?
