Nedávno jsem se s vámi podělila o můj pocit, že Kulajda má nadváhu, a o snahu řešit tento problém dietou. Zmenšení porcí jídla ale proměnilo moji fenku v chodící vysavač. Už dřív do sebe v nestřežených okamžicích cpala kdejaký zbytek jídla nebo špinavý papír pohozený na ulici. Teď by ale na procházkách nedělala nic jiného. Už si ani nevybírá a nepohrdne třeba nedopalkem z cigarety.
Nedávno jsem se s vámi podělila o můj pocit, že Kulajda má nadváhu, a o snahu řešit tento problém dietou. Zmenšení porcí jídla ale proměnilo moji fenku v chodící vysavač. Už dřív do sebe v nestřežených okamžicích cpala kdejaký zbytek jídla nebo špinavý papír pohozený na ulici. Teď by ale na procházkách nedělala nic jiného. Už si ani nevybírá a nepohrdne třeba nedopalkem z cigarety.
Než mi došlo, že ji zkrátka nedokážu uhlídat, otrávila se. Když jsme večer přišly z procházky, chovala se normálně, ale asi po dvou hodinách jsem si všimla, že má úplně nepřítomný pohled. Zorničky se jí roztáhly tak, že z její hnědé duhovky byl vidět jen asi milimetr, hlavičkou kývala ze strany na stranu jako ty figurky psíků, které se dávají pro pobavení za okno do auta, tlamičku měla otevřenou a bradu mokrou od slin. Uši sice držela nahoře a vrtěla ocasem, ale při chůzi se kymácela a nožičky se jí rozjížděly do stran, když se zastavila.
Zkusila jsem, jestli má chuť k jídlu. Samozřejmě měla, jídlo prostě miluje za každého stavu. Dala jsem jí kousek masa, pár granulí a řekla jsem si, že počkám, jestli se z toho vyspí. Druhý den ráno sice čile vyskočila z postele, ale pořád měla zpomalené reflexy a byla malátná. Chtěla jsem ji pohladit po hlavě, pomalu jsem natahovala ruku a Kulajda si jí všimla, až když ji měla nějakých deset centimetrů před očima. Leknutím sebou cukla.
To už jsem neváhala a okamžitě jsem ji vzala k veterináři. Posvítil jí do očí, uznal, že má velmi zpomalené reakce a že je něčím intoxikovaná. Píchl jí hned tři injekce, ta třetí očividně hodně bolela, ale i tak byla Kulajda hodná a klidná.
„Proč jste s ní nepřišla hned včera?“ ptal se překvapeně.
„No, víte, já jsem si toho všimla až v jedenáct večer…“
„To jsou akorát výmluvy, to říká každej,“ nenechal mě pan doktor dokončit větu a o něco méně rozčileně dodal: „Příště běžte hned na pohotovost. Víte, že v Praze je víc ambulancí pro zvířata než pro lidi?“
„Cože?“ žasla jsem a v duchu si poznamenala, že o tom musím zjistit víc (a samozřejmě vám to sem musím co nejdřív napsat).
„Jojo, je to tak. Tušíte, jak se jí to stalo? Nemohla sníst doma nějaký prášky? No jen se přiznejte,“ vyzývá mě přátelsky.
„Snad jedině Ibalgin, ten ležel na stole, ale…“
„Ne, to by hned zvracela, to není ono,“ zarazil mě doktor.
„Nic dalšího mě nenapadá. Myslíte, že mohla sníst něco otrávenýho?“
„To se moc nestává. Lidi s tim dost plašej, ale jen málokdo je tak zvrácenej, aby kladl otrávený kusy masa po městě, aby zabíjel zvířata. Mnohem častějš ten pes olízne nějakej postřik na trávníku nebo sní mršinu, ve který už můžou bejt bakteriální toxiny. Nebo třeba stačí, aby si někdo položil nákupní tašku na zem a vytek mu z ní nějakej čisticí prostředek, třeba Savo. Některý psi milujou Savo, na to bacha. Náhoda je blbec. Takže já vám dám prášky, ty jí pomůžou zbavit se zbytků toxickejch látek. Kolik jí dám… ta váží tak 5 kilo, žejo?“
„Ne, teď má něco přes sedm kil,“ přiznala jsem potupně a zmínila dietu.
„Jo?“ vedl mě překvapený veterinář k váze. „Ajo, tak to jsem ji podcenil. Do zejtřka ji ale nekrmte, tím by se ty nebezpečný látky mohly dostat hloubějc do těla. Dávala jste jí od tý doby jídlo?“
„Ano,“ špitla jsem. Já hloupá jsem si myslela, že jí tím dokonce pomůžu!
„A zvracela? Měla průjem?“
„Ne, od včerejška nic nedělala.“
„Dobře, tak už jí nic nedávejte. Zejtra přijďte na kontrolu a zkuste přinýst trochu první moči, když se vám to povede, ale nutný to není.“
Odešla jsem domů podstatně klidnější – myslím, že to dobře dopadne. Samozřejmě vám co nejdřív napíšu, jak Kulajdina léčba probíhala.
Výživa psů je opředena celou řadou mýtů a polopravd. V tomto článku společně s nutričním specialistou Britu, Martinem Kvášem, uvádíme na pravou míru nejčastější mýty, které kolem psí výživy kolují. Jak je to s těmito mýty doopravdy?
Nevidíme je, ale přesto škodí. Vnitřní parazité žijí nejčastěji ve střevech našich mazlíčků. Kromě trávicího traktu se mohou také zabydlet i v jiných orgánech – například v játrech nebo v srdci. Co bychom měli o těchto parazitech vědět?
Všichni majitelé koček vědí, že pánem domácnosti nejsou oni, ale spíše jejich chlupatí mazlíčci. Kočky zkrátka milují, když si mohou dělat, co se jim zlíbí, a rozhodně nechtějí, aby tento řád něco narušilo. Příchod miminka je velkou změnou, která...
Chovatelé psů si dnes již většinou velmi pozorně hlídají správné složení a kvalitu krmiva, které dávají svým domácím mazlíčkům. Kromě toho je u krmení potřeba dodržovat také několik zásad, které pomohou zabránit mnoha nepříjemnostem, jako jsou...
Aromaterapii určitě znáte. Věděli jste ale, že je možné aromaterapií pomáhat i domácím mazlíčkům? Používání esenciálních olejů může být pro vaše mazlíčky opravdu přínosné, ale má to i svá rizika. Co byste měli o tomto novém trendu ve zdraví psů...
Obezita u psů je čím dál rozšířenějším problémem. Ve psí populaci se vyskytuje čím dál více obézních psů. Obezita u psů není jen estetickým problémem, ale může být příčinou řady dalších onemocnění a problémů pohybového aparátu – pozor by si měli...
Pořizujete si nové štěně a kladete si otázku, jestli si pořídíte štěně „s papíry“ nebo bez? Spousta lidí si jistě řekne, že je pro ně průkaz původu vyhazování peněz, opak je pravdou! Koupí štěněte bez papírů riskujete, že podpoříte provoz jedné z...
Potkan si své místo po boku lidí musel dlouho dobývat. Po dlouhou dobu se k němu přistupovalo jen jako ke škůdci. Toto malé, inteligentní a hravé zvířátko ale nakonec získalo naše srdce. Co byste měli o chovu potkanů vědět, než se stane vaším...
Psi lovili po boku lidí od nepaměti, přesto se však většina plemen vyšlechtěných k lovu často chová jen jako domácí mazlíček. Lovecké pudy jsou v těchto psech ale hluboko zakořeněné a stačí je k tomu navádět. Lovecký výcvik je tak pro tyto psy...
Psi mají během svého života dvě sady zubů. Dospělý pes má 42 zubů, 12 řezáků, 4 špičáky, 16 třenových zubů a 10 stoliček. První zoubky začínají štěňatům vyrůstat už ve druhém týdnu věku a ve dvou měsících mají prořezaných celkem 28 mléčných zubů....
Většina z nás by pro své domácí mazlíčky udělala první poslední. Bohužel ale jen málo z nás ví, jak jim pomoci ve chvíli, kdy to opravdu potřebují. Znáte zásady první pomoci?
Čtyřnohý kamarád je pro mnohé z nás nedílnou součástí rodiny, a proto bychom ho chtěli mít po svém boku i během svých dobrodružství, výletů a dovolených. Možností, jak cestovat, je celá řada. Auto je často nejpohodlnější a velmi praktická...
