Psí historie II: Hačikó

V tomto cyklu se seznámíme se známými psími osobnostmi. Psi v našem životě hrají přeci důležitou roli, tak se pojďme podívat, co vše už za dobu našeho soužití s nimi dokázali. Hačika bychom měli najít ve slovníku vedle fráze “věrný jako pes”. Díky tomu je navždy zapsán do srdce (nejen) Japonska.  

Psa obecně vnímáme jako věrného společníka a ochránce. Hačikó ale tuto představu ztělesnil doslova a díky tomu ho dnes zná celý svět.

Plemeno Akita Inu, ke kterému Hačikó patřil, je jedno z nejstarších (lidem dělají společníky už minimálně 7 000 let) a v Japonsku jde o velmi vážené plemeno. V minulosti bylo jejich úkolem doprovázet kočovníky a lovit medvědy a jeleny. V Japonsku se toto plemeno stalo symbolem štěstí a věrnosti. Počátkem dvacátého století bylo dokonce prohlášeno za kulturní bohatství a národní poklad. 


Hačikó se proslavil právě díky své oddanosti k pánovi, a to i léta po jeho smrti. Pověst o něm se nejen z jeho rodného města Odate v prefektuře Akita, ale i z celého Japonska rozšířila do celého světa.


Narozdíl od Lajky, kterou jsme si představili minulý měsíc, se Hačikó dožil krásných (i když asi ne o mnoho veselejších) 12ti let (1923-1935). Jako štěně si ho osvojil profesor na Fakultě zemědělství Tokijské univerzity Hidesaburó Ueno. Každý den, kdy jel jeho pán na univerzitu, ho Hačikó doprovázel na vlakové nádraží Šibuja a každý večer tam na něj čekal.


Rok na to ale profesor náhle zemřel na pracovišti. Pes se dostal do péče příbuzných zemřelého, ale neustále utíkal a vracel se do jeho domu. Nakonec tedy nebylo zbytí a péči o Hačika převzal profesorův zahradník, který psa znal už od štěněte. Hačika oddanost k pánovi ale ani po letech nepolevila a až do své smrti o devět let později se stále každý večer vracel na nádraží doufajíc, že se jeho pán už konečně vrátí.


Zájem celého Japonska o Hačika probudil jeden z článků bývalého studenta profesora Uena, který se zaměřoval právě na pozoruhodnou loajalitu tohoto psa. A tak se z Hačika stal roku 1932 exemplární příklad oddanosti, jeho příběh všechny dojímal a vzrostl zájem o plemeno Akita Inu.


Na jeho památku stojí na tomto vlakovém nádraží dodnes Hačikova bronzová socha a stále čeká, kdy se jeho pán vrátí domů. Natočily se o jeho životě i dva filmy, jeden japonský Věrný pes Čiko a následně britsko-americký remake Hačikó - příběh psa. Hačikovy ostatky jsou uloženy v Národním vědeckém muzeu v Tokiu a legenda o tomto nesmrtelném poutu a o tom, jak se i ten nejobyčejnější rituál může stát největším a nejčistším vyznáním lásky se v Japonsku traduje dodnes.

 

Související články

Se psem na hory

Přicházející zimní sezóna pomalu, ale jistě začíná lákat na výjezd do hor. Ať už se chcete vydat na lyže, snowboard, běžky, nebo jen tak do přírody, určitě zvažujete, jestli s sebou vezmete i čtyřnohého člena rodiny. Pes udělá z každé dovolené...

Péče o tlapky a srst v zimě

Mrazivé počasí, vysoká vlhkost, střídání teplot a také posypová sůl na chodníku a silnicích, to vše dává zabrat nejen imunitnímu systému, ale také psí srsti a tlapkám. Jak v zimním období pečovat o zevnějšek svého domácího mazlíčka, aby se cítil co...

Oblékat, či neoblékat psa?

V zimě vytahujeme teplé bundy a kabáty a balíme se do početných vrstev oblečení, abychom se ochránili před vlezlým mrazem. Jak to mají psi? Jsou pro ně oblečky zbytečným výstřelkem, nebo je lepší se na zimu vybavit pěkným kabátkem, který jim pomůže...

Co všechno zvážit, než si pořídíte prvního mazlíčka

Zvažujete, že si přivedete nového člena rodiny? Pokud přemýšlíte o prvním mazlíčkovi, stojí před vámi velké rozhodnutí. Různí mazlíčci mají své specifické potřeby, ale všichni vyžadují dostatek péče a pozornosti. S výběrem byste si proto měli dát...

Pes a kočka v jedné domácnosti

Ačkoliv se traduje, že pes a kočka jsou přirozenými nepřáteli, v mnoha případech si mohou vytvořit silné přátelství. Jejich soužití pod jednou střechou opravdu nemusí být soubojem dvou neslučitelných rivalů. Důležité je překonat trochu krušnější...