Anální žlázky dokáží potrápit

Abychom mohli odpovědět na otázku, jak poznat, že je něco v nepořádku, měli bychom začít tím, co to vlastně anální žlázky jsou. Když jsem se s tím setkala u našich psích chlupáčů poprvé, nebyla jsem si jistá, jestli jsou to právě ony. Uvědomila jsem si, že vlastně ani nevím, jak rozeznat normální stav od problému s jejich vyprazdňováním.

Smyslem análních žlázek - odborně nazývaných paraanální pachové váčky - je vylučování pachové látky, kterou zvíře značkuje své teritorium. Tvorba této nažloutlé až žlutohnědé tekutiny je tak zcela normální a je i v pořádku, že zapáchá. Ta se ze žlázek uvolňuje při vykonávání potřeby zvířete, k jejímu vylučování může ale docházet například i ve stresových situacích, kdy dává zvíře najevo strach. Někdy k jejím úniku dochází i samovolně. V normálním stavu by žlázka měla být na pohmat nebolestivá.

Trápení s análními žlázkami může vzniknout například při průjmech nebo zácpě, kdy se tekutina z váčku přestane vylučovat a postupně se zde začne hromadit. Vedle toho může potíže zapříčinit i nedostatek pohybu nebo nevhodné krmení, kdy zvíře může dostat alergickou reakci na některou jeho složku. Když tekutina z váčku neodchází, hromadí se, postupně se zahušťuje a začne zvíře dráždit. Páníčka na tuto potíž může upozornit svědění v zadní části těla, kvůli které se zvíře může začít olizovat nebo vykusovat srst v okolí zadečku. Častým projevem bývá i takzvané “sáňkování”, kdy zvíře tře zadečkem o zem. V některých článcích se objevila i zkušenost s dalším průvodním jevem - ekzémem.

Zkušenější majitelé už vědí, jak na “domácí prohlídku” a případné domácí ošetření. Novopečené majitele může na požádání proškolit veterinář jejich zvířecího parťáka, který jim ukáže, kde žlázky jsou (na levé a pravé straně v dolní části análního otvoru, při porovnání k ciferníku na 4 a 8 hodině) a jak o ně pečovat. Není ale žádnou ostudou vzít na vyčištění žlázek zvíře na veterinu. Odborný zásah volí i řada ostřílenějších pejskařů a kočkařů. A to nejen z obavy, aby zvířeti nechtěně neublížili. Umístění pod povrchem se může u každého zvířecího jedince trochu lišit, žlázky můžou být hůře hmatatelné a mechanické čištění nemusí být úplně snadné.

Určitě je důležité ošetření nezanedbat, aby přeplnění žlázek neskončilo jejich ucpáním, např. vznikajícím hnisem, a v horším případě i zánětem. Zvíře může reagovat bolestivě i na pohyb ocasu nebo vylučování stolice. Bolestivost ucpaných a ztvrdlých žlázek může vést až k celkové apatii zvířete a nechutenství. Společně s teplotou to už upozorňuje na možný průšvih. Je dobré ihned se zvířetem zamířit na veterinu, pokud se tak nestalo už dříve při prvních projevech. Vedle klasického proplachu se pak potíže se žlázkami léčí nasazením antibiotik a v krajních situacích chirurgicky.

Stále nejednoznačnou otázkou je ovšem prevence. Četla jsem o tom na různých veterinárních webech, kde jedni radí pravidelné čištění análních žlázek (v půlročních intervalech), druzí před ním naopak varují kvůli nadměrné tvorbě tekutiny ve váčcích. Někteří chlupáči, především ty psí, na tuto potíž bohužel trpí více než jiní - pachová látka se jim tvoří rychleji nebo má vyšší hustotu a hůře se uvolňuje. Kontrola i případné čištění je tedy velmi individuální a určitě je dobré se poradit s veterinářem. Jinak nezbývá než se řídit základním pravidlem správné péče, a to být vnímavý a všímat si, když zvíře naznačuje, že je něco v nepořádku.