Jak se Kulajda léčila po otravě

Jestli jste četli můj článek o tom, jak se Kulajda otrávila, víte, že vám dlužím pokračování.

Veterinář ji prohlédl a potvrdil mi, že je intoxikovaná. Dostala jsem pro ni prášky a následující den jsem měla na kontrolu donést vzorek ranní moči, pokud by se mi to povedlo. Nepovedlo se.

Ani s těmi léky to nebylo jednoduché, ale o tom vám napíšu jindy. Ráno už naštěstí Kulajda vypadala o poznání lépe. Předvedla se panu doktorovi v plné síle. Po píchnutí dalších dvou injekcí histericky vyváděla, takže jsme oba, já i doktor, uznali, že z nejhoršího je venku. V podobných chvílích si vždycky říkám: Je stokrát lepší, když mě zlobí, než když je jí zle a na lumpárny se nezmůže.

„Ještě jí čtyři dny dávejte tyhle prášky – pomůžou vyčistit ledviny a játra. Už ji nakrmte, ale ať má jen netučnou dietu. Nejlíp jen rejži a uvařený kuřecí maso. Možná trochu vařený kořenový zeleniny. Ale rozhodně nic tučnýho, slanýho ani kořeněnýho. Nesmíte teď její trávicí trakt ničím zatěžovat. A nelekejte se, kdyby měla žlutý bobky. To je úplně normální, když jí světlé maso místo granulí. Mrkev samozřejmě taky barví do žlutooranžova. Kdyby se to nezlepšilo, měla průjem, jinak barevnou stolici nebo zvracela, tak zase přijďte.“

Znovu už jsme na veterinu nemusely. Třetí den byla Kulajda v pořádku, vypadala a chovala se jako normálně. Ale udržet ji na tak přísné dietě šlo jedině s náhubkem. Od otravy ho nosí na každé procházce, protože jsem ještě nepřišla na jiný způsob, jak ji nebezpečného zlozvyku pojídání odpadků a podobných věcí na ulici zbavit. Jestli víte, jak na to, poraďte mi prosím, budu vám vděčná!