Serval: Trochu kočka, trochu pes

Serval je africká kočkovitá šelma s velkýma kulatýma ušima. Jeho vysoká a štíhlá postava se ale podobá spíše psovi s kočičí hlavou. Má dlouhé nohy (zřejmě nejdelší z kočkovitých šelem), uzpůsobené k pohybu ve vysoké trávě, které mu umožňují skákat vysoko a pohybovat se s neobvyklou elegancí, lehkostí a rychlostí na krátké vzdálenosti. Však také jeho rodové jméno Leptailurus v řečtině znamená “úžasně mrštný”. Zbarvením srsti se podobá gepardovi, má krémovou barvu s černými fleky. Vyskytují se ale i černě zbarvení servalové.

Žijí jižně od Sahary, ve stepích a lesostepích i horských oblastech. Živí se převážně malými savci. V jídelníčku se ale objevují také obojživelníci a rád si i zarybaří. Nesmí chybět ani tráva a ovoce. Svou kořist obvykle loví za šera a v noci. Vystopuje ji pomocí sluchu a ukořistí prudkým skokem, který může dosahovat až čtyřmetrové vzdálenosti. I ve skoku do výšky serval exceluje, zvládne vyskočit až 3 metry vysoko. Oproti ostatním kočkám se jeho úspěšnost v lovu pohybuje celkem vysoko, a to až kolem 50 %. 

Ač je serval stále divokým zvířetem, často se chová i jako domácí “mazlíček”. Narazit na něj můžete i v českých domácnostech. Pokud je odebrán v mládí, sice celkem lehce zkrotne, ale co si budeme povídat, pořád jde o divoké zvíře a může být nebezpečný, obzvláště pak pro malé děti.

Pokud byste se ovšem rozhodli servala chovat, potřebovali byste k tomu zvláštní povolení Veterinární správy. To by mu mělo zajistit vhodné podmínky pro život a vhodné zabezpečení. Buďte si také jisti, že péče o tuto kočkovitou šelmu se dosti liší od péče o kočku domácí. Je to exotická kočka se specifickými nároky i potřebami. Předem je tedy vhodné, zjistit si o chovu co nejvíce informací.

Pro nás ostatní, kterým doma stačí ten obyčejný kočičí chlupáč, je tu možnost zajít se na servala podívat do ZOO nebo do specializované chovatelské stanice.