Mazlíčci v pohybu.cz

Když jsem se podívala na teploměr, který ukazoval téměř 40 stupňů a jen o něco méně v podvečer, usoudila jsem, že naši obvyklou procházku po příchodu z práce zkrátíme. Ven se teď s chlupáčem na pořádné vydovádění odvažuji pouze brzo ráno nebo až téměř v nočních hodinách. Přes den se totiž nedá nikde schovat před sluncem a obava z přehřátí organismu nás obou mě vždy rychle žene zpět domů do chladnějšího prostředí.

Zdá se, že mému čtyřnohému parťákovi to ani příliš nevadí. Dává přednost odpočinku v chladu a já se mu ani nedivím. Dovedete si představit, že byste si teď vyšlápli bosí? I z toho důvodu se během horkých dnů snažím o jeho tlapky dostatečně pečovat. Ty jsou totiž jednou z nejvíce namáhanou částí celého pohybového aparátu psa. Dobrým signálem je pro mě to, že večer pes s chutí vyráží na procházku. V opačném případě by pes mohl dávat najevo, že je s jeho packami něco v nepořádku.

Základem je prevence - vtloukala mi moje babička do hlavy už od malička. A platí to i pro péči o zvířata. Tlapky proto po každé procházce pravidelně kontroluji. A nejen je. Vedle popraskané kůže na polštářcích umí psí život pěkně znepříjemnit například i takový bodlák zamotaný v srsti.

Před týdnem se mému kamarádovi Lukášovi přihodila jiná nepříjemná věc. Jejich pes byl od procházky venku strašně neklidný, pořád si třel hlavou a jedním uchem o zem a nebyl k utišení. Lukášova přítelkyně pracuje na veterině a díky zkušenostem ji napadla jako viník právě osina.

Až donedávna jsem si totiž myslela, že osiny ohrožují psy především na podzim a spíše na loukách. Omyl, osinám se prý nevyhneme ani v létě, a bohužel ani ve městech. Vyzpovídala jsem detailně Lukášovu přítelkyni, abych se dozvěděla, jak nejlépe na boj s osinami.

Shrnula jsem pro vás ty nejzajímavější body z naší debaty, o kterých si myslím, že je důležité vědět.

• Hlavní záludnost tkví v tom, že osiny mohou být “ukryté” kdekoliv na těle, i když se nejčastěji chytají na tlapy nebo uši a obecně do delší srsti.
• Osiny nemusí být vůbec na první pohled viditelné, chytí se do srsti a nemusí se ani hned zapíchnout. Pravidelná prohlídka srsti je tedy půl vítězství!
• Pokud je už mrcha v srsti zachycená, ale ještě nezapíchnutá, na nic nečekejte a ihned ji vyndejte.
• Pokud pes divně poklepává hlavou nebo si drbe ucho, nebo si pořád olizuje na tlapce to stejné místo či dokonce kulhá, jedná se o znamení, že je něco špatně a asi jsme potvůrku přehlédli.
• Chirurgickou práci raději přenechte veterináři, sami vytahujeme osinu jen tehdy, když není zapíchnutá příliš hluboko. Hrozí, že by se mohla v ráně zlomit, část zůstat uvnitř a pak se zanítit.
• Na oblast uší si dávejme tuplem pozor. Tam si na to troufáme maximálně, když je osina zapíchnutá ve “vnějším” uchu, jinak zamiřte co nejrychleji na veterinu.
• Po (úspěšném) vytažení je důležité čerstvou ránu vyčistit například roztokem Betadine. A pak pozorovat, jak se místo hojí. Jakmile by ale rána otekla či byla zanícená, šup na veterinu.
• Hojící se rána by měla být pořád čistá a suchá. Pomoct může ponožka nebo speciální psí botička. Olizováním by si tam pes mohl zanést bakterie.

Brr, až se mi z toho udělala husí kůže. Doufám, že se nám osiny raději vyhnou. Účinnou ochranou bohužel nejsou ani psí botičky, které například psi nosí na dogtrekkingové podniky. Osina se opravu může přichytit kdekoli. Botičky ale můžou ochránit před rozpálenou cestou - tedy takovou, na které neudržíte položenou dlaň. Pokud byste o nich pro svého psa uvažovali, určitě doporučuji na léto prodyšnou variantu, aby se psovi tlapka zbytečně nepařila. A kdyby se někdo náhodou chystal se psem na vodu, tak jsem nedávno objevila i neoprenové botičky!

Můj pes ale patří k těm, kteří botičky ne a ne nosit. Po každé vycházce tak poctivě kontroluji tlapky, jestli se mu tam něco nezapíchlo nebo nezůstal nepořádek jako kamínky, písek a nedej bože střepy, a to i v meziprstí. Pokud by chlupy na tlapce přerůstaly jako například v našem případě, je dobré je sem tam zastřihnout. Kontrolu zaslouží také drápky.

Po letní procházce vždycky otírám tlapy vlhkým hadříkem. Následně osuším a na závěr namažu, aby kůže lépe regenerovala. Já používám třeba lékařskou vazelínu, měsíčkovou Indulonu nebo také kalciovku. Moje kamarádka dává naopak přednost bylinkovým mastím vlastní výroby, např. z levandule. A kdyby se náhodou stalo, že se vašemu pejskovi přichytí trocha rozteklého asfaltu na tlapku a okolní chlupy, tak nám zabralo “očištění” sádlem.

Všem psím tlapkám bezpečné léto!