Zpět na výpis

Seznamte se, ježek bělobřichý jako netradiční domácí mazlíček

Autor Lucka | Výchova a péče

Ježků se doma chová několik druhů. Tím nejrozšířenějším je právě ježek bělobřichý neboli africký trpasličí ježek. Tento ne zrovna tradiční domácí mazlíček, i když čím dál oblíbenější, se v zajetí dožívá až 9 let a váží jen 300 - 700 g. Tento druh je mezi chovateli oblíben zejména kvůli své mírné povaze a celkem snadnému chovu. Snadno totiž zkrotne, bez problému si zvykne na braní do ruky a není nijak kousavý.

Na rozdíl od většiny domácích mazlíků chovaných v kleci či boxu, jako jsou králíci, křečci či morčata, je ježek samotář. Musíte ovšem počítat s tím, že nejvíc aktivní je v noci. Přes den spí a probouzí se až navečer. V dnešní uspěchané době je tak toto nezávislé roztomilé zvířátko ideálním mazlíkem pro pracující. Naopak kvůli noční aktivitě a bodlinám se zas tak úplně nehodí pro děti.

Zatímco někteří ježečci jsou poměrně klidní, jiní jsou schopní celou noc proběhat. Stejně tak se u různých jedinců může lišit i doba buzení. Zatímco jeden se může začít probouzet už kolem šesti odpoledne, jiný bude chrnět až do půlnoci.

Mohlo by vás zarazit, že ježek bělobřichý nehybernuje, jak jste zvyklí u toho, kterého potkáváte v přírodě. Zimní spánek je pro tento africký druh naopak nebezpečný a může končit i smrtí. Další věc, co by vás u tohoto pichlavého mazlíka mohla překvapit, je jeho zvyk házení sliny na záda. Zatím se pořádně neví, proč to vlastně dělá. Souvisí to ale se seznamováním s novými pachy a chutěmi. Nejčastěji to také uvidíte u mláďat. Co vás naopak jistě nepřekvapí, je skulení se do klubíčka, když se ježek cítí ohrožený. Co možná ale nevíte, je, že u toho vrčí, funí a nadskakuje.

V pubertě si s takovým ježkem užijete svoje. Během dospívání několikrát mění bodliny, což je pro něj velmi nepříjemné a bývá při tom taky pěkně protivný. Rapidně zhorší svoje chování, ale po výměně se zas všechno vrátí do normálu.

Pokud se rozhodnete pořídit si domů malého bodlináče, určitě se vyplatí koupit si ježečka s rodokmenem, koneckonců jako u každého zvířete. Jako mazlíček se totiž chová docela krátce a jeho současná populace je téměř z 90 % příbuzensky provázaná. S pářením se tak musí postupovat opatrně, aby se co nejvíce minimalizovala možnost dědičné vady.

Jak už bylo řečeno, ježci jsou nezávislí samotáři. Povahově bývají přirovnáváni ke kočkám. Jsou to nezávislí svobodomyslní tvorečkové, kteří se ale většinou upnou k jednomu člověku, kterému pak bezmezně důvěřují. Tato důvěra je ale velmi křehká a lehce o ni přijdete, třeba jen podáváním léků nebo nějakou neopatrnou manipulací.

Ač je to samotář, je důležité s ježečkem trávit každý den dostatek času. Především pak v mládí, aby si na vás zvykl. Mladému ježkovi je třeba denně připomínat lidskou ruku a kontakt s ní. U starších jedinců už taková potřeba kontaktu není, pokud má vše, co potřebuje. Tedy kvalitní krmivo, kterým jsou kromě hmyzu kočičí granule a kapsičky, dostatek prostoru a hračky k vyžití.

Máte doma ježečka? Jak je to s jeho povahou, opravdu připomíná kočku?