Zpět na výpis

Treibball - sport nejen pro ovčácká plemena

Autor Lucka | Sport a cestování

Na tento sport mě nedávno přivedla kamarádka, když jsem jí říkala, že bych chtěla s naší rok a půlroční briardicí zkusit něco nového. Je totiž neskutečně učenlivá a hravá, zároveň někdy umí být velmi divoká a také občas dosti paličatá :-). Kamarádka mne přesvědčovala, že treibball je přesně pro nás - pes by nejen trénoval povely, zároveň by se dostatečně vyřádil hrou s míči.

Začnu tím, co mne na treibballu zaujalo, když jsem si o tomto sportu začala zjišťovat víc. Sami provozovatelé této psí aktivity říkají, že se jedná o skvělou příležitost k prohloubení vzájemné komunikace a spolupráce mezi člověkem a jeho psem. Krom toho, že psovi poskytnete dostatečný a zároveň pro jeho aparát nenáročný pohyb (narozdíl například od agility), rozvíjíte touto hrou i jeho psychické dovednosti. V neposlední řadě máte v treibballu možnost vypilovat vaši povelovou sestavu.

A jak tento sport vznikl? Jak název napovídá, původ má tento sport v Německu, kde ho v roce 2003 představil holandský kynolog Jan Nijboer. Zjistila jsem, že slovní spojení treibball, které v překladu z němčiny znamená “hnát” (treiben)  a “míč” (ball), potvrzuje původní účel této běhací aktivity pro aktivní psy, kdy na počátku stála snaha o rozvoj přirozených instinktů ovčáků.

V ČR se treibball objevil teprve nedávno (dle dostupných zdrojů po roce 2010), proto jsme jej ani já ani většina mých známých se psy ještě nevyzkoušeli. Od jeho začátků se také prý objevila řada obměn a stal se tak z něj sport vhodný pro všechny psy, různých plemen, velikostí i věku (ano, treibball je nejen díky rozmanité velikosti dostupných balónů vhodný i pro štěňata, psí seniory či zdravotně znevýhodněné psy) .

V praxi se jedná o navádění míčů do branky dle pokynů psovoda. Pes do balonů (nejčastěji gymnastických) šťouchá čenichem a balón na jeho trase navádí i tělem. Jediné, co by z toho mělo být vyloučeno, jsou tlapky - za to byste během soutěže mohli získat trestné body. Nápad mi to nepřijde špatný, jen mne zajímalo, jaké jsou základní dovednosti, které pes musí mít, než s touto aktivitou začne.

Dočetla jsme se, že mezi tři nejzákladnější určitě patří: setrvání u nohy na místě, lehnutí z pohybu, postavení za míč směrem k vám (takzvané “vyslání” či “outrun”). Já osobně s naším chlupáčem vidím jako nejnáročnější postavení za míčem, tak aby zvíře chápalo, co po něm vlastně chci. Zjistila jsem si, že k tomu se prý využívají takzvané “targety”, které jsou prý v treibbalu využívány relativně často.

Jedná se o pomůcky určené k fyzickému kontaktu zvířete s určitou věcí, kterou se pes učí takové povely, které by pro něj jinak byly nesrozumitelné, např. jít za míč. Během tréninku se můžete setkat s targety ve formě mističky nebo jakéhokoli materiálu, na který se pes předními tlapami postaví. Kamarádky mi také doporučila zpočátku trénovat bez míčů, pes by se jimi mohl nadchnout natolik, že by se nesoustředil na nic jiného. Dobré je tedy si nejdříve osvojit základní povely pro hru, až pak zapojit balóny.

Také si říkáte, že to všechno zní hezky, ale jak v praxi naučit psa “hnát” míč? Byla by jistě škoda nechat se odradit na první pohled náročnými základními dovednostmi. Nás to neodradilo a tak již nacvičujeme :-). Navíc z vyprávění nadšených treibballistů jednoznačně vyplývá, že to je investice, která se vyplatí.

Nejen, že se psem trávíte aktivně váš čas pro něj skvělou hrou, což pozitivně ovlivňuje váš vzájemný vztah, ale také se pes přiučí novým povelům. Treibball tak přináší velké plus v podobě dalšího zdokonalení poslušnosti vašeho chlupáče.

Na závěr jen v krátkosti shrnu, jaká jsou oficiální pravidla treibballu v ČR. S mojí briardicí sice asi soutěžit nepůjdeme (i když kdo ví :-)). Ale i tak myslím, že je dobré se orientovat a mít přehled.

  • Hraje se s 8 míči seřazenými do trojúhelníku (připomíná to postavení koulí v kulečníku) vzdálených 15 - 20 metrů od branky.
  • Pes by měl nejprve začít s “naháněním” takzvaného vrcholového míče, který je na špičce směřující od branky.
  • Psovod se smí pohybovat pouze v brance a brankovišti, psa řídí zvukovými povely či posunky.
  • Psovod smí používat ovčáckou hůl k (pasivnímu) zastavení míčů v jeho dosahu, které směřují mimo hřiště.
  • Čas se měří od vydání prvního povelu až po zalehnutí psa souběžně s brankou a celkový limit je 15 minut (majitelé pomalejších pejsků se bát nemusí, cení se především přesnost a rozvaha, která někdy “rychlím” psům může chybět).
  • Velikost míčů se pohybuje v rozmezí od 25 do 85 cm.
  • Hřiště by mělo být na rovné ploše o přibližné rozloze 15 x 30 m s brankou o výměru 2 x 3 m.
  • Cílem není jen dostat všech 8 balónů do branky, ale posbírat co nejvíce bonusových bodů (např. za přesun míče na co nejméně povelů) a co nejméně těch trestných (např. za “vyoutování” míče mimo hřiště).

Dovolím si zakončit asi jedinou nevýhodou, na kterou jsem v souvislosti s tímto sportem narazila, a to je skladování a přeprava míčů potřebných k tréninku. Pokud však máte rovnou louku za domem či velké auto a prostorný sklep, tak vám a vašemu čtyřnohému příteli nestojí nic v cestě :-).

(Zdroj: www.treibball.cz/domains/treibball.cz/)