Zpět na výpis

Kousnout může každý

Autor Lucka | Výchova a péče

Z médií často slýcháme, že pes napadl dospělého člověka či dítě. Bohužel se občas stává, že i dobře vycvičený pes kousne a většinou nerad. V souvislosti s tímto tématem je velmi důležité si uvědomit, že majitel psa nese zodpovědnost za jakékoliv jeho chování. Jak v takových situacích postupovat, ale také jak jim předcházet, mi poradil veterinář Britu, MVDr. Jan Šíma.

Začněme nejprve základní otázkou - co vede psa k pokousání?

Příčin  pokousání psem může být celá řada a nelze jednoznačně říct, která z nich převažuje. Záleží na plemeni, prostředí a vzniklé situaci. Dalo by se ale říct, že základním faktorem je v první řadě člověk. Vše odvisí od výchovy a práce pána se psem. Pokousání je často následkem nějaké provokace či obrannou a stresovou reakcí. Většina psů dá najevo, že se jim něco nelíbí např. zvednutím pysků, zavrčením či štěknutím jiným tónem. Pokud má pes možnost, tak se raději kousnutí vyhne či uteče.

Proč se pes stává agresivním?

Pokud pomineme od mala agresivního jedince, kterého majitel nechal vyrůst v neomezeného pána svého území, tak dalším důvodem je strach. S tím se setkávám v ordinaci nejčastěji. Každý pes by měl mít alespoň základní výcvik a umět poslouchat. Se psem, i malým, je potřeba od štěněte pracovat, aby se například nebál veterináře na sebe nechat sáhnout. I malé plemeno občas není možné jen při banálních úkonech, jako je vyšetření tlamy či vyšetření uší, ošetřit. Situaci může zhoršit samotný majitel, který je vystresovaný, což jeho pes cítí. Celé to pak může skončit pokousáním ze strachu, za které nesprávně majitelé své psi pod tlakem situace pochválí či odmění pamlskem. To v psovi jeho chování jen upevňuje.

Může i dobře vycvičený pes kousnout?

Ale pozor, jsou situace, kdy i velmi dobře vycvičený pes může kousnout. S tím jsem se již několikrát setkal. Když se pes cítí ohrožen a nemá jiného východiska, tak se brání tím, že se ožene a může i kousnout. Typickým případem je nahánění psa dětmi či dráždění psa v kotci. Proto je vhodné těmto situacím v rodinách předcházet. Bohužel se nezodpovědně chovají i dospělí, např. když se hrnou k neznámému psovi, aby si ho pohladili.

Jak se tomu vyvarovat?

Velmi důležitým a prvním faktorem je vždy vhodný výběr plemene a uvědomění si účel, za jakým si psa pořizujeme. Někteří lidé nerozeznají kousání při hře od dominancí až agresivity (u dospívajícího psa). Je důležité agresivitu psa rozpoznat již u štěněte a odnaučovat ji. Obecně můžeme říct, že největší pozor bychom si měli dát u dětí. Ty nemají ještě dostatek zkušenosti, neví, jak se k psovi chovat a nepoznají jeho varovné signály. Základem je neponechávat malé děti se psem v místnosti bez dozoru.

Pokousání a zranění

Pokud dojde k pokousání, vždy je důležité zjistit, co psa vyprovokovalo, a to potom řešit. Dnes jsou již k dispozici odborníci zabývající se chováním psů, kteří jsou schopni navrhnout postupy k zamezení dalších podobných epizod. Univerzální návod však neexistuje, je nutné postupovat případ od případu. V případě pokousání člověka psem se často jedná o bolestivá zranění – různé zhmožděné rány, nezřídka krvácející. Tyto rány jsou infikované všelijakými bakteriemi, které se nacházejí v dutině ústní daného psa. Téměř vždy dochází k otoku rány a zánětu v okolí. U povrchových ranek od štěňátek v rámci hry plně dostačuje důkladná desinfekce. U hlubších a krvácejících ran je nutné ošetření u lékaře, kdy je často indikováno celkové nasazení antibiotik. Pes může přenášet vzteklinu, proto by ho měl každý majitel nechat proti ní očkovat. Nejčastějším typem poraněním u pokousání jiného psa psem jsou opět zhmožděné až tržné rány. Na rozdíl od člověka ale vznikají záněty v podkoží, které se špatně hojí. Proto určitě nepodceňujete návštěvu veterináře, které poraněné zvíře vyšetří.

O právní stránce pokousání, povinnosti očkovat a různých typech pojištění se dočtete více příště :-).