Zpět na výpis

Portréty oblíbených plemen doma i ve světě: Mops

Autor Lucka | Zajímavosti

Mopsíci mají dlouhou a bohatou historii, která sahá až do Starověké Číny. Kam přesně spadají skutečné začátky jejich chovu jako společenského psa sice nevíme, protože kolem roku 250 př. n. l. byly z rozkazu císaře zničeny všechny písemné záznamy země. Víme ale, že první zmínky o tzv. “krátkohubých psech”, se začaly objevovat už kolem roku 1700 př. n. l. Šlo ovšem nejspíše o psy užitkové, a proto někteří autoři vznik plemene datují do 6. století př. n. l.

V 7. století byli na Dálném východě chováni krátkolebí krátkosrstí společenští psi, nazývaní Lo-še. Tento název se dodnes považuje za čínský ekvivalent jména mopse. Obecně se považuje, že do Evropy se tito psíci dostali přes Nizozemsko, kam je dovezli námořníci a obchodníci začátkem 16. století, kdy se otevřely cesty mezi Dálným východem a Evropou. Podobné krátkolebé pejsky ale můžeme najít už na starších evropských obrazech (např. i na portrétu krále Karla IV.). Je tedy možné, že se na náš kontinent dostali i o několik století dříve, například přes hedvábnou stezku nebo při křížových výpravách. 

Chov dnešního moderního mopse začal v Anglii. Ačkoli sem tyto psy přivezl v 16. století Vilém III. Oranžský, začalo se s chovem až v 19. století. Založen byl hlavně na psech dovezených ze starého kontinentu (chovu se dařilo zejména v Německu) nebo Číny. Spoustě historických osobností mopsi učarovali, jednomu ze psů byl vybudován pomník, a dokonce existovaly i mopsí řády. 

I původ jména mají tihle malí psíci zajímavý. My jsme přejali německý název Der Mops, který má původ v holandském mopperen - chrápat. Což asi nikoho, kdo mopse alespoň na chvilku viděl na vlastní oči, nepřekvapí. Jsou to vážně chrochtálci :). Anglické jméno Pug je zas nejspíš odvozeno z latinského slova pugnus - pěst. Ani toto není žádným velkým překvapením, jejich hlava opravdu jako sevřená pěst vypadá. 

Dnes, i když toto plemeno začátkem 20. století téměř vymizelo, se mopsíci těší velké oblibě po celé Evropě i v Americe. A ještě, aby ne. S rolí společenského psa má mnohaleté zkušenosti. Je zvyklý být s člověkem v těsném kontaktu, a to doslova. Nejspokojenější je ve vašem klíně nebo s vámi v posteli. Doma si nic nenechá ujít a vždy chce být ve středu dění. V rušné domácnosti si libuje, a proto dobře vychází i s dětmi. Naopak samota i delší odloučení je pro něj utrpením. Nejde mu ani dost dobře vymezit místo, musí se pohybovat po celém bytě, aby mu něco neuteklo.

Vhodným společníkem tedy může být pro člověka, který netráví moc času mimo domov a hledá pozitivního, veselého parťáka, který s ním bude trávit čas. Je třeba ale pamatovat na to, že spíš než sporťák, je to gaučový povaleč.

Co vy, patříte k těm, kteří výrazný vzhled mopsíků milují, nebo vás spíše odpuzuje?