Zpět na výpis

Portréty oblíbených plemen doma i ve světě: Birma

Autor Lucka | Zajímavosti

Birmy jsou velmi elegantní a klidné kočky. Jejich typickým znakem, který se nevyskytuje u žádného jiného plemene, jsou bílé nohy. Jejich původ není dodnes znám, koluje o něm ale spousta legend a hypotéz. Shodují se pouze v tom, že pocházejí ze severní Barmy, kde byly chovány jako chrámové kočky. Jedna z nich vypráví, že birmy žily dlouhá léta v jednom barmském klášteře, mimo okolní svět. Své bílé nohy získaly tak, že se jedna z nich dotkla umírajícího mnicha dřív, než naposledy vydechl. 

Jisté ale je, že první kočky tohoto plemene se do Evropy dostaly kolem roku 1900 díky francouzským milovníkům koček a zde byly i položeny základy chovu. Tomu nasvědčuje i fakt, že rodokmeny všech čistokrevných posvátných koček z Barmy vedou právě sem. Během II. světové války téměř vyhynuly, po konci zůstal v celé Evropě naživu pouze jeden pár. Plemeno se ale pomocí křížení se siamskými a perskými kočkami povedlo obnovit.

Tyto kočky mají velmi jemnou a klidnou povahu. Jsou skromné a snášenlivé, ale mají rády svůj klid. Proto jim také moc nesvědčí rušné prostředí a spokojenější budou spíše v klidných rodinách. Pořizování si birmy k malým dětem tedy není ten nejlepší nápad.

To ale neznamená, že by neměly rády lidskou společnost. Ba naopak, ke spokojenosti potřebují poměrně velkou pozornost i kontakt s člověkem. To pravé je pro ně domácnost plná klidu a pohody.

Nejsou ani hlučné nebo jinak průbojné v projevu. Když něco chtějí, snaží se dosáhnout svého navázáním očního kontaktu nebo jemným drcáním hlavou. Jsou to prostě mniši původem i povahou. Klidní, tišší a mírumilovní.

O posvátných kočkách z Barmy je také známo, že dost často bývají vybíravé v jídle. Za to si ale možná můžeme částečně i sami, protože spousta majitelů těchto koček je rádo rozmazluje. Jako povahový rys plemene bych to rozhodně nepovažovala.

Polodlouhou srst mají birmy velmi hustou a jemnou, nevyžaduje ale příliš pozornosti. Díky její textuře se totiž jen opravdu zřídka zacuchává. Důležité je vynechat kovový hřeben, který by poškodil podsadu. ideálním pomocníkem je kartáč z přírodních štětin. 

Rozpoznat posvátnou kočku z Barmy není příliš složité. Krom bílých ponožek má vždy i himalájské odznaky, což se u jiných plemen s tímto zbarvením nevyskytuje. Stejná je vždy i barva očí, a to tmavě modrá. Hlavu mají mohutnou, se zakulacenými tvářemi i čelem. Koťata se rodí bílá a odznaky se vybarvují až postupem času, někdy docílení konečné barvy srsti trvá až rok.

Měli jste už někdy čest být ve společnosti posvátné kočky z Barmy? Je to vážně takový roztomilý, ochlupený mnich, že?