Zpět na výpis

Portréty oblíbených plemen doma i ve světě: Barmská kočka

Autor Markéta Baráková | Výchova a péče

O kočkách se zářící hnědou srstí se zmiňují již rukopisy starého Thajska kolem roku 1700. Plemeno v té době nazývali “Supalak” nebo “Thong Daeng”. Z Barmy byla první kočka tohoto zvláštního zbarvení vyvezena roku 1930 do San Francisca. Dostala jméno Wong Mau a stala se zakladatelkou plemene.

Od jiných plemen se barmská kočka odlišuje především speciálním rozdělením barev. Její základní barva totiž vykazuje pro ni typický postup intenzity. Na hlavě, ocasu a končetinách je její odstín o něco tmavší než na těle. Může za to tzv. “gen pro barmské ředění”. V posledních letech se barmské kočky využívají k vytvoření nového plemene - burmilly, stříbřitě zbarvené kočky barmského typu.

Kromě úžasné srsti má barma i neodolatelnou povahu. Je klidná, neskutečně milá a přítulná. Společnost naprosto miluje, a navíc je to pěkný zvědavec. Kontakt s lidmi je pro ni nesmírně důležitý. Klidně za vámi bude celý den chodit a vyskočí vám do klína kdykoli si sednete. Většina barmských koček má i velmi silně vyvinuté sociální cítění. K bitkám mezi nimi dochází jen velice zřídka a matky svá koťata provázejí až do dospělosti.

Jsou to výborní společníci, díky své vyrovnanosti a hravosti skvěle vycházejí se psy i s malými dětmi. Jejich pořízení si ale rozmyslete, pokud většinu dne trávíte mimo domov. Samota je pro tyto krasavce opravdu trýznivá. Pokud ale máte tu čest být těmto kočkám společníky, máte opravdu štěstí. Pohled na ně je pastva pro oči. A to nejen pro jejich krásný kožíšek, ale i pro vnitřní klid a harmonii, které z nich vyzařují. Navíc jsou to velmi inteligentní bytosti a nudit se s nimi určitě nebudete. Hravé zůstávají do vysokého věku a díky své chytrosti dokáží být čas od času i pěkně svéhlavé.

Nejčastěji barmu potkáte v hnědé a čokoládové barvě, vyskytují se ale už i modré, lilové, čokoládové, skořicové a další barevné variety. Koťata se navíc rodí o dost světlejší. Než získají svou konečnou barvu a lesk srsti, může to trvat i dva roky.

Když jsem na návštěvě u přátel vlastnících tuhle kočičí nádheru, nemůžu se na ni vynadívat. Ten lesk srsti a hloubka barvy! Navíc opravdu vypadá, jako by se zrovna probrala z meditace. A proti tomu mému vřeštidlu má barma naprosto tichý, jemný hlásek.