Zpět na výpis

Portréty oblíbených plemen doma i ve světě: Křeček džungarský

Autor Lucka | Zajímavosti

Spousta z nás jistě mělo džungaráka jako jednoho z prvních dětských mazlíčků. Jako pro většinu dětí i pro mě byli pes a kočka zapovězení (což jsem si plně vynahradila v dospělosti), a tak se u mě vystřídali hlodavci - myši, křečci, morčata nebo králíci. A mezi nimi i křečík džungarský, s pracovním označením „tryskomyš“. Byl to takový nezastavitelný malý prďola, kterému nožky jely snad i ve spánku.

Tento křeček se zavalitým tělem, které připomíná vajíčko, má kulatou širokou hlavičku, korálkové oči a kulatá ouška. Charakteristický je svými černými oblouky nad pacičkami a černým hřbetním proužkem, který se mu úhledně line od hlavičky až k ocásku.

Barva zbytku srsti se pak mění podle ročního období. Zatímco v létě je tmavší, v zimě světlá někdy až do bílé a proužek je méně rozeznatelný. Obecně platí, že v čím drsnějším prostředí žije, tím znatelnější změny barvy jsou. Krom tohoto základního zbarvení už ovšem byly vyšlechtěny i další.

Přirozeně se křečíci džungarští vyskytují od nížin až po hory, do asi 3000 m. n. m. Najít je můžete od Kazachstánu přes Mongolsko až po Mandžusko. Jsou to noční zvířata, proto pozor, kam si klec s nimi doma umístíte. Takový dětský pokoj určitě není vhodnou variantou.

Chovatelé si křečíka džungarského oblíbili pro jeho mírnou, přátelskou až  společenskou povahu. Je to roztomilé malé zvířátko se spoustou energie, které stále něco podniká, prozkoumává a hraje si. Na rozdíl od křečka zlatého, který je samotář, džungarák uvítá společnost dalšího křeččího kamaráda. I v přírodě totiž žije ve skupinách. Nejpřirozenější je pořídit si jednoho samečka a několik samiček. Ovšem pokud nechcete mláďata, chovejte jen samičky. S krátkověkostí těchto křečků (dožívají se asi 2 až 3 let) totiž souvisí i jejich ohromná plodnost. Nejlépe si budou rozumět sestry z jednoho vrhu. Pokud ovšem není nablízku žádná samička, budou spolu dobře vycházet i samečci. I tohoto mazlíka si lze do jisté míry ochočit. Dokáže si zvyknout na vaši ruku a kousnutí pak už nehrozí. Jít na to musíte přes dobroty.

Na chov je to jinak nenáročné zvířátko. Dorůstá pouhých 6-10 cm, tedy asi o polovinu méně než křeček zlatý. Kvůli možnosti šplhání po stěnách a vzdušnosti je pro ně nejideálnější klec, ale pozor - nesmí stát v průvanu. Dejte si také pozor, aby rozestupy mezi dráty byly dostatečně malé a křeček se mezi nimi neprotáhl. Pokud jim chcete připomenout jejich přirozené prostředí, pro vystlání dna zvolte namísto hoblin jemný písek pro činčily.

Jelikož jsou křečíci džungarští tak hraví, zvědaví a nabití energií, je třeba jim klec vybavit různými prolézačkami a schovávačkami. Prolézačky jsou vhodnější než běhací kolečko, na kterém si někteří mohou vybudovat závislost a běháním bez cíle se zcela vyčerpat.

Co se týče potravy, přebytek těmto pouštním obyvatelům škodí. Základem by proto měla být kvalitní speciální směs pro křečky, občas doplněná moučným červem. Ovoce a zelenina by se jim měly podávat pouze pro zpestření v malé míře a jen nenadýmavé druhy. Hlodáky je třeba neustále brousit, k čemuž dobře poslouží kousek suchého chleba a větvičky ovocných stromů. Jen dejte pozor, ať větvičky nejsou chemicky ošetřené!

Patříte mezi fanoušky těchto malých hlodavců? Povedlo se vám je ochočit a nechají se od vás vzít si je do ruky, nebo se každý druhý kontakt neobejde bez kousnutí, jako to bylo u toho mého?