Zpět na výpis

Jak to chodí v kočičím depozitu - interview

Autor Lucka | Zajímavosti

Ahoj Markéto, jak vůbec začala tvoje láska ke kočkám?

Ahoj. Když jsem byla malá, trávila jsem skoro každý víkend na venkově, u prarodičů. Měli malé hospodářství se spoustou zvířat, a samozřejmě tam byly i kočky. Už tehdy mne to k nim táhlo. Asi to byla jejich nezávislost, co mi učarovalo. Když jsem pak jednou viděla, jak babička bere kočce její narozená koťata a jde je utopit, něco se ve mně zlomilo. Od té doby jsem hlídala, kdy kočka porodí a prolézala všechny možné skrýše, jen abych koťata našla dříve než babička. Několik vrhů se mi tak povedlo zachránit a koťata se udala. Takto to začalo, to mi bylo asi 8 let. V tu dobu jsem asi kočkám zcela propadla :). V 11 letech jsem na procházce našla odrostlé kotě se zanícenýma očima a hroznou rýmou. Donesla jsem ho k babičce, že se o něj postarám a vyléčíme ho. Bohužel mi to zakázala a donutila mne ho odnést zpět. Nepomohlo nic. Když jsem to malé vracela tam, kde jsem ho našla, zařekla jsem se, že už tohle nikdy nedovolím. No a to byl začátek:)


Takže tím pro tebe začala záchrana koček bez domova? Kdy do depozita přišla první?

To bylo v roce 2008, kdy jsem se se svými kočkami přestěhovala do Prahy a seznámila se s předsedkyní našeho útulku. S ní jsem jela na mou první záchrannou akci. Jednalo se o kotě, které spadlo do těžko přístupné šachty. Po několika hodinách, za pomoci ochotných policistů, se povedlo kotě vytáhnout. Vypiplala jsem ho a umístila do nového domova, kde spokojeně vládne dodnes :).


Od té doby tedy provozuješ depozitum pro bezprizorní kočky?

Ano, od té doby začalo mé “depozitování”. Pohybuje se tu u mne většinou okolo 15 kočiček. Patří do toho ale i mé vlastní, které jsem měla již v době, kdy jsem s tím začala.


A jak to v takovém depozitu chodí?

Po příjmu je kočka minimálně 14 dnů v karanténně, záleží na jejím zdravotním stavu. Pokud je vše v pořádku, je vypuštěna mezi hlavní kočičí smečku. Je naočkována a vykastrována. Pak jí hledám nový domov. Přichází sem jak kočičky přímo z ulice, tak i z našeho útulku, který není v Praze. Z útulku se ke mne dostávají hlavně kočky, které potřebují speciální léčbu, vyšetření nebo péči. Jelikož spolupracuji s výbornou klinikou Well Vet v Praze, tak toto můžeme společně poskytnout.


Jak to v depozitu vypadá? Většina lidí si asi pod tím pojmem nic konkrétního nepředstaví.

Kočičí depozitum je vlastně normální domácnost, kočky zde žijí jako by byly opravdu doma. Oproti klasickému útulku to má několik výhod. Je zde méně koček, takže se jim dostává více individuální péče. S tím souvisí i to, že se může lépe projevit kočičí povaha, člověk pak lépe odhadne, do jakého trvalého domova by měla kočka odejít. Socializace kočiček “plašanek” je také snazší.


No a co všechno takové “depozitování” obnáší?

Je toho spousta. Jedná se o odchyty koček a koťat. S toulavými kočkami je to běh na dlouho trať. Většina je ve špatném stavu nebo březí, dostaly se ke mne i kočky například sražené autem, hodně kočičích kolonií je bohužel blízko frekventované silnice. Takže spoustu času člověk tráví na veterině. Doma pak lítám mezi marody s prášky, injekcemi, neustále podvědomě sleduji, jestli se nějaká kočka nechová jinak než obvykle. Také k tomu samozřejmě patří odčervování, očkování, kastrace. Na jaře a na podzim je zase nával koťátek. Lidé přináší nalezená osiřelá několikadenní koťátka. To pak člověk krmí každé dvě hodiny, skoro nespí a snaží se najít náhradní kojící kočku. Do toho všeho se snažíte vymazlit bojácné kočky, kterým říkám “plašánci”. Dále je potřeba ulovit nějakou kvalitní fotku adeptů na nový domov a inzerovat je. Když se pak ale povede kočičku umístit a dostanu zprávu a její fotky z nového domova, kde je šťastná, za ten čas a energii to stojí.


A jak při tom všem stíháš práci?

Mám naštěstí volnou pracovní dobu a část dne pracuji přímo z domova, tak se to dá skloubit. Dříve, když jsem chodila klasicky na osm hodin do práce, to bylo horší. Kočičí sirotky jsem si musela brát do kanceláře, během pauzy na oběd jezdit domů zkontrolovat marody a podat léky. Byla to někdy opravdu honička.


Z čeho je provoz depozita placený?

Depozita a útulky fungují především díky dárcům. Lidé přispívají jak finančně, tak i vozí krmivo, stelivo, textil, desinfekce. Bez nich by fungování nebylo v podstatě možné. Konkrétně u mne je měsíčně spotřeba zhruba 40-50kg steliva, 300 konzerv, 20 kg granulí. Když k tomu přidáte výdaje za veterinu, tak by to člověk s normálním platem opravdu neutáhl.


Když jsi s depozitem začínala, vědělas do čeho jdeš?

Tak určitou představu o fungování depozita jsem měla. Jen jsem nepočítala s tím, že se mi počet kočičího osazenstva až tak rozroste. Myslela jsem, že ke svým čtyřem vlastním kočkám, budu mít  tak tři depozitní. Některé zachráněné kočky ale bohužel nelze do nových domovů umístit, ať už ze zdravotních nebo psychických důvodů. Takže zůstávají u mne, kde jim mohu v případě potřeby poskytnout okamžitou lékařskou pomoc a jsou právoplatnými členy domácnosti.


A šla bys do toho znovu?

I přesto, že se můj pracovní i osobní rozvrh podřizuje kočkám - člověk nemůže ani odjet na dovolenou - tak bych do toho šla znovu. Kočky člověka nesmírně obohacují a za jejich záchranu to stojí.


Jakým způsobem tě mohou naši čtenáři podpořit?

Nejvíce mi pomůže stelivo nebo kvalitní krmivo, hlavně granule. Pokud by se někdo rozhodl mi pomoci, může mi napsat na e-mail leemet@seznam.cz a určitě se domluvíme.